Recenze - Žena v černém

Anotace:

Pyšný a osamělý Dům u Úhořího močálu vévodí slaným, větrem bičovaným mokřinám, přes něž vede cesta po hrázi s nezvyklým názvem Devět životů. Mladý londýnský právník Arthur Kipps, který je vyslán na pohřeb jediné obyvatelky domu, však netuší, jaká tragická tajemství se za zavřenými okenicemi skrývají.
Teprve když zahlédne vyzáblou mladou ženu, od hlavy k patě oděnou v černém, začne se ho zmocňovat plíživý pocit nejistoty, který ještě posilují podivné poznámky místních obyvatel a neochota mu cokoli bližšího sdělit.
Kdo je ona tajemná dáma a co má společného s hrůznými událostmi, které se ve zdech opuštěného sídla a kolem něj odehrály – či snad odehrávají dodnes?
To nejlepší, co bychom mohli očekávat od viktoriánského románu, překvapivě nalezneme v příběhu soudobé moderní autorky.
Sugestivní atmosféru prastarých anglických sídel, zlověstných opuštěných slatin, hřbitovů a všudypřítomné mlhy, lidské zoufalství a vášně sahající až za hrob, to všechno vás vtáhne do sebe – jako náruč bezedných močálů, která sevře a nepustí. Ale při rozsvícené lampě a se sklenkou něčeho dobrého je přece příjemné se trochu bát, co říkáte?

Pocit těsně po dočtení: Číst to za tmy, tak umřu.

Video:

Proč jsem si knihu vybrala

Horory v hrané podobě mám ráda, a právě film Žena v černém mě na jeho knižní předlohu upozornil. Upozorňuji, že film jsem zatím neviděla, nějak na to nebyla příležitost. Bojím se ráda, a tak jsem chtěla vyzkoušet, jaké by to bylo v knižní podobě, jelikož hororových knih jsem četla pomálu.
A tak po začátku spolupráce s Metaforou jsem zmerčila, že mají Ženu ve svém repertoáru, a tak jsem ani chvíli neváhala.

Něco k obálce

Po průzkumu na Goodreads jsem zjistila, že mimo naší obálky, která vychází z filmu, existuje ještě několik dalších verzí, převážně znázorňujících tmavé a pochmurné pozadí s ženou. Také jsem se setkala s obalem jako vystřiženým z krematoria (podobně jako u obalu Levé ruky boží). Náš obal se mi doopravdy líbí, Daniel Radcliffe vypadá opravdu vypsychovaně a písmo obálce také neškodí. Palec nahoru.

      

Hodnocení (může obsahovat drobné spoilery)

Už od začátku jsem tušila, co od Ženy v černém očekávat. Slibovaly horor, a tak to také byl horor. Pro čtení jsem si vybrala raději denní dobu, jelikož sama dobře vím, jak na mně podobné knihy či filmy působí v noci. Akorát bych všude viděla přízraky a tak podobně. I přesto jsem během celého čtení cítila podivné mrazení, které ve mne příběh vyvolal.

Mladý právník Arthur Kipps je svým nadřízeným vyslán na anglický venkov, aby vyřídil papíry a ostatní věci po zesnulé staré paní, která žila v odlehlém domě uprostřed tajemných močálů, v Domě u Úhořího močálu. Už samotný název zní děsivě, stejně tak jako cesta, která k němu vede. Devět životů. Je to snad náhoda? 

Stará paní zemřela v úctyhodném věku, avšak bez jakýchkoliv příbuzných, a proto je nutné po ní převzít dům a papíry. Arthur Kipps je na tuto roli připraven, doufaje, že si na venkově odpočine a svou prací dostane přidáno, aby dokázal lépe zaopatřit snoubenku Stellu. Po pohřbu staré paní si už tak jistý není. Zahlédne na něm Ženu v černém, kterou ostatní kolem nevidí. Nejen to, dáma v černém vypadá podivně, má sinalou tvář, sežehlou strašnou nemocí a její röba vypadá jak z minulého století. Navíc ten divný pocit, který se z ní line...

Ač nerad, opouští Kipps své přátele ve vesnici a vydává se do bažin a do starého domu, aby odhalil tajemství staré paní. Doprovázen fenkou Spider, která mu v zatuchlém domě dodává odvahu. Nehledě na to také Kipps každý večer slýchává dětský pláč, po kterém člověku trne v těle. Jak později zjišťuje, jedná se o bryčku, která utonula v močálech.

Pronásledován přízrakem Ženy v černém a dětským pláčem se Kipps neustále hlouběji zamotává do staré tragédie, která mu změní život. Nebo ho možná také bude stát. To se dozvíte, pokud si tuto knihu koupíte.

Příběh je vyprávěn ve dvou časových rovinách, první a vedlejší se odehrává v přítomnosti, kde Kipps žije se ženou Esmé a oslavují právě Štědrý večer. Po incidentu s duchařskými historkami se Kipps odhodlá a sepíše to, co se mu stalo. Právě jeho výpověď na papír je hlavní dějovou liníí, příběh o Ženě v černém.

Děj měl rychlý spád. Hodně mu přidala krajina, ve které se příběh odehrává. Je vylíčeno velmi barvitě a člověk si dokáže skvěle představit mrazení a vlhkost, která mu zalézá pod kůži. Samotný dům je také mistrně předveden, spolu s přízraky. Samotná postava právníka Kippse je znázorněna precizně a čtenář má velmi blízký pocit při čtení, dokáže se ztotožnit. 

Pokud bych měla hodnotit nějaké nedostatky, tak snad jen to, že kniha byla úzká, větší počet stránek by mi vůbec nevadil. 

Žena v černém byla i zfilmována a zrovna v nedávné době jsme měli tu možnost jí sledovat v kinech. Dále také existují divadelní představení.

Žena v černém je zajímavý příběh, který v každém z nás jistě zanechá alespoň kousek toho děsu. Vřele doporučuji všem, kdo se rádi bojí. 

Konečné hodnocení:    87,5 %

Velice děkuji nakladatelství Metafora za poskytnutí recenzního výtisku. Pokud o knihu máte zájem, můžete jí zakoupit zde.

Zdroje:

Anotace

Obálky

Obrázky