Anotace:Inkarceron - futuristické vězení ukryté neznámo kde. Temný, divoký svět, v němž přežívají potomci původních vězňů a platí právo silnějšího. Inkarceron má dvě tváře - je uměle vyrobeným stvořením s vlastní inteligencí, ale zároveň v sobě uchovává středověký labyrint plný kobek, řetězů a tmavých chodeb. Mladého vězně Finna pronásledují vidiny předchozího života, které naznačují, že se na rozdíl od ostatních v krutém vězení nenarodil.
Ve světě Venku žije Claudia, dcera správce Inkarceronu. I ona je vězenkyní - ji i celou společnost svazuje Doba, uměle udržovaná minulost bez techniky a pokroku. Navíc se má za pár dní provdat za nenáviděného prince. O Inkarceronu slýchala jen legendy... Avšak v jednom okamžiku se Finnovi a Claudii podaří objevit tajemný přístroj, skrze který spolu mohou promluvit. A tak se zrodí plán na Finnův útěk...
Pocit těsně po přečtení: Proboha, nemám snad v těle nějakou součástku?
Proč jsem si knihu vybrala
Těžká otázka. Asi se vracím do svých dětských let. O Inkarceronu jsem už párkrát slyšela před pár lety. A samozřejmě jsem ho velice často potkávala v knihovně v dětském fantasy. A tak mne ani neminul. Pamatuji si, že už jako malá jsem četla nejraději fantasy. A jelikož I. vypadal svojí obálkou přesně jako moje stará četba, nakonec jsem po něm šáhla. A dobře jsem udělala.
Něco málo k obálce
Obálka se mi doopravdy líbí. Tedy alespoň ta česká. Spojuje v sobě přesně to, co Inkarceron je. Tajemné místo, ke kterému vede jediný klíček. I přes to, že se zpočátku zdá, že není tolik významný, opak je pravdou. V případě anglické obálce na červeném pozadí také nemám žádné větší kecy. Inkarceron se s obálkami popral na svůj žánr dobře.
Video:
Hodnocení (spoilery)
Inkarceron. Vězení, zdánlivě existující v nekonečnu. Inkarceron má vlastní duši. A sleduje vás. Jako Big brother. Své o tom ví Finn, člen vyvrhelů a vrahů, žijících v útrobách vězení. Živi je pouze zlodějina. I přesto by se mohlo zdát, že Finn je neobyčejný. Objevil se v cele, kdovíodkaď. Šušká se o tom, že vězení vyvrhuje "svoje děti". Odkud ten mladík přišel? Na kůži má podivný symbol, který se mu vrací ve vidinách. Vidí vzpomínky z dávné minulosti. Je to ale možné? Je přeci dítětem vězení... Se svým pokrevně spřízněným bratrem Keirem se na tuto otázku snaží přijít. Poté, co zajmou mladou ženu, která skrývá klíček s úplně stejným znamením jako má Finn na paži, se začnou dít věci. S pomocí bláznivého a starého muže, který Finna ochraňuje, se pokusí jít ve stopách Sapphiqua, bájného muže, o kterém se proslýchá, že se dostal ven z Vězení.
Na druhé straně sledujeme příběh mladé dívky Claudie, která je dcerou Strážce vězení. Její otec se k ní chová velmi odtažitě, většinu svého času tráví na cestách. Nezbývá jí tedy nic jiného než trávit čas se svým učitelem Jaredem, s kterým potají spřádá plány a snaží se dostat do otcovy kanceláře. A hádejte, co si odtamtud odnese. Ano, opět klíček k Inkarceronu. Díky tomu se také Claudia poprvé doví o Finnovi. Pomocí klíčů totiž komunikují.
Finn v hloubi své duše ví, že pochází odjinud. Pamatuje si to. Cesta podzemím Inkarceronu je nebezpečná, plná kovových zvířat. A kdo se má dostat ven, když má na krku dědka, bývalou otrokyni Attiu a Keira, který se do Attii pořád naváží? A aby toho nebylo málo, Claudie je na pokraji zasnoubení. Sama královna jí popřála a nabídla jí ruku svého mladého syna, který však nestojí za nic a raději holduje lovu a pití, než moudrosti a vládnutí. Kéž by jeho starší bratr nezemřel... Nebo snad pořád někde žije?
Během komunikace s Finnem a snaze pomoci mu Claudia zjišťuje, že svět, ve kterém žije, je prohnilý a plný korupce. Poddaní na hradě se bouří a ve jménu Sapphiqua si přejí, aby Claudie byla jejich revoluční královnou. Dokáže tak mladá dívka snést takový osud?
Finn na druhé straně bojuje s přáteli o holý život. Protože Vězení má doopravdy duši. A zlobí se, protože jeho děti utíkají...
Zde bych děj asi opustila a věnovala se samotnému zpracování. Kniha je psaná z pohledu Claudie a Finna, což je hezky odděleno malými kresbičkami. Text se poměrně dobře čte a téma je doopravdy hezky zpracováno. Celou dobu jste vlastně napjatí, jestli se Finn doopravdy dostane z Inkarceronu, a co že to ten Inkarceron vlastně je. A také samozřejmě, kdo že je to ten Sapphique.
Postavy jsem si oblíbila, Claudie je na první pohled uhlazená, v srdci však rebelka, která se nebojí jít nakonec ani proti svému vlastnímu otci. Finn nepatří mezi typické šamponky, i když se trochu bojím, co se z něj v dalším díle vyvine. Doopravdy jsem si oblíbila intrikáře Keira. Jeho poznámky jsou doopravdy skvělé, stejně jako mrška Attia. Jen tak dál, slečno Fisherová.
Sečteno a podtrženo, Inkarceron mne doopravdy mile překvapil. Ze začátku jsem se nemohla moc rozečíst, ale jakmile jsem se dostala do spleti Vězení, nebylo úniku. Sice jsem místy přestávala rozumět, co se vlastně děje a jak Vězení funguje, ale ty futuristický příšerky a lidi s kovovejma implantátama jsou fakt k sežrání. Už se těším na druhý díl, Sapphiqua. A novinka, očekávejme film!
Konečné hodnocení: 88,5 %
Zdroje:
Anotace
Obálky
Obrázky
Ve světě Venku žije Claudia, dcera správce Inkarceronu. I ona je vězenkyní - ji i celou společnost svazuje Doba, uměle udržovaná minulost bez techniky a pokroku. Navíc se má za pár dní provdat za nenáviděného prince. O Inkarceronu slýchala jen legendy... Avšak v jednom okamžiku se Finnovi a Claudii podaří objevit tajemný přístroj, skrze který spolu mohou promluvit. A tak se zrodí plán na Finnův útěk...
Pocit těsně po přečtení: Proboha, nemám snad v těle nějakou součástku?
Proč jsem si knihu vybralaTěžká otázka. Asi se vracím do svých dětských let. O Inkarceronu jsem už párkrát slyšela před pár lety. A samozřejmě jsem ho velice často potkávala v knihovně v dětském fantasy. A tak mne ani neminul. Pamatuji si, že už jako malá jsem četla nejraději fantasy. A jelikož I. vypadal svojí obálkou přesně jako moje stará četba, nakonec jsem po něm šáhla. A dobře jsem udělala.
Něco málo k obálce
Obálka se mi doopravdy líbí. Tedy alespoň ta česká. Spojuje v sobě přesně to, co Inkarceron je. Tajemné místo, ke kterému vede jediný klíček. I přes to, že se zpočátku zdá, že není tolik významný, opak je pravdou. V případě anglické obálce na červeném pozadí také nemám žádné větší kecy. Inkarceron se s obálkami popral na svůj žánr dobře.
Video:
Hodnocení (spoilery)
Inkarceron. Vězení, zdánlivě existující v nekonečnu. Inkarceron má vlastní duši. A sleduje vás. Jako Big brother. Své o tom ví Finn, člen vyvrhelů a vrahů, žijících v útrobách vězení. Živi je pouze zlodějina. I přesto by se mohlo zdát, že Finn je neobyčejný. Objevil se v cele, kdovíodkaď. Šušká se o tom, že vězení vyvrhuje "svoje děti". Odkud ten mladík přišel? Na kůži má podivný symbol, který se mu vrací ve vidinách. Vidí vzpomínky z dávné minulosti. Je to ale možné? Je přeci dítětem vězení... Se svým pokrevně spřízněným bratrem Keirem se na tuto otázku snaží přijít. Poté, co zajmou mladou ženu, která skrývá klíček s úplně stejným znamením jako má Finn na paži, se začnou dít věci. S pomocí bláznivého a starého muže, který Finna ochraňuje, se pokusí jít ve stopách Sapphiqua, bájného muže, o kterém se proslýchá, že se dostal ven z Vězení.Na druhé straně sledujeme příběh mladé dívky Claudie, která je dcerou Strážce vězení. Její otec se k ní chová velmi odtažitě, většinu svého času tráví na cestách. Nezbývá jí tedy nic jiného než trávit čas se svým učitelem Jaredem, s kterým potají spřádá plány a snaží se dostat do otcovy kanceláře. A hádejte, co si odtamtud odnese. Ano, opět klíček k Inkarceronu. Díky tomu se také Claudia poprvé doví o Finnovi. Pomocí klíčů totiž komunikují.Finn v hloubi své duše ví, že pochází odjinud. Pamatuje si to. Cesta podzemím Inkarceronu je nebezpečná, plná kovových zvířat. A kdo se má dostat ven, když má na krku dědka, bývalou otrokyni Attiu a Keira, který se do Attii pořád naváží? A aby toho nebylo málo, Claudie je na pokraji zasnoubení. Sama královna jí popřála a nabídla jí ruku svého mladého syna, který však nestojí za nic a raději holduje lovu a pití, než moudrosti a vládnutí. Kéž by jeho starší bratr nezemřel... Nebo snad pořád někde žije?
Během komunikace s Finnem a snaze pomoci mu Claudia zjišťuje, že svět, ve kterém žije, je prohnilý a plný korupce. Poddaní na hradě se bouří a ve jménu Sapphiqua si přejí, aby Claudie byla jejich revoluční královnou. Dokáže tak mladá dívka snést takový osud?
Zde bych děj asi opustila a věnovala se samotnému zpracování. Kniha je psaná z pohledu Claudie a Finna, což je hezky odděleno malými kresbičkami. Text se poměrně dobře čte a téma je doopravdy hezky zpracováno. Celou dobu jste vlastně napjatí, jestli se Finn doopravdy dostane z Inkarceronu, a co že to ten Inkarceron vlastně je. A také samozřejmě, kdo že je to ten Sapphique.
Postavy jsem si oblíbila, Claudie je na první pohled uhlazená, v srdci však rebelka, která se nebojí jít nakonec ani proti svému vlastnímu otci. Finn nepatří mezi typické šamponky, i když se trochu bojím, co se z něj v dalším díle vyvine. Doopravdy jsem si oblíbila intrikáře Keira. Jeho poznámky jsou doopravdy skvělé, stejně jako mrška Attia. Jen tak dál, slečno Fisherová.
Sečteno a podtrženo, Inkarceron mne doopravdy mile překvapil. Ze začátku jsem se nemohla moc rozečíst, ale jakmile jsem se dostala do spleti Vězení, nebylo úniku. Sice jsem místy přestávala rozumět, co se vlastně děje a jak Vězení funguje, ale ty futuristický příšerky a lidi s kovovejma implantátama jsou fakt k sežrání. Už se těším na druhý díl, Sapphiqua. A novinka, očekávejme film!Konečné hodnocení: 88,5 %
Zdroje:
Anotace
Obálky
Obrázky
Už se na ní těším, až si jí přečtu :)
OdpovědětVymazatAch jo já si to chcu přečíst ale prostě ju nikde nemaj :(
OdpovědětVymazatTaky mě to mile překvapilo, protože jsem od toho tolik nečekala a ono to nakonec bylo hlavně i zajímavé :))
OdpovědětVymazatTaky mi trvalo trochu déle než jsem se začetla.Když jsem se konečně začetla knížka se mi velice líbila:)
OdpovědětVymazat