Recenze - Modrá krev

Anotace:

Schuyler Van Alenové je patnáct. Přestože pochází ze slavné a kdysi bohaté rodiny, většina jejích vrstevníků jí opovrhuje a doma s ní žije jen přísná babička. Ke všemu se teď u ní a několika dalších spolužáků z prestižní newyorské střední školy začínají objevovat podivné příznaky - modrající žíly na rukou, náhlé vize z minulosti a chuť na syrové maso. Když je za záhadných okolností zavražděna šestnáctiletá Aggie, Schuyler a ostatní se dozvídají děsivou pravdu - nejsou tak úplně lidé Ochutnejte Modrou krev a budete si chtít přidat!

Pocit po dočtení: Nakopat Mimi Forcerovou!

Proč jsem si knihu vybrala

Původně jsem si chtěla jako první půjčit Krvavý karneval. Po zjištění, že je to až druhý díl, jsem tedy musela šáhnout po prvním díle. Byla jsem trochu skeptická, jelikož Modrá krev je na Goodreads hodnocena spíše průměrně, a tak jsem nevěděla přesně, co čekat.


Něco málo k obálce

Po zhlédnutí ostatních obálek jsem došla k názoru, že ta česká není úplně nejhorší, i když originál je daleko lepší. Naše obálka se mi zdá trochu přeplácaná těma kraječkama (což mi připomíná Školu noci), nehledě na podivný motiv modelky (asi Schuyler?), která hledí na měsíc. To vypadá spíš jako vlkodlak, ne?
V přehledu světových obálek tu máme několik lahůdek, nad kterými se mi chce skoro zvracet :D Nejprve si předvedeme obálky, které jsou krásné, jednoduché a splňují účel této knihy.



 No považte! Originální obálka je z těhlech tří sice trochu divná, ale což. Mně osobně se nejvíc líbí Sangue Blu.
 

Dámy a pánové, pohleďte na to horší! No, ta první a druhá nejsou až tak šílené, i když bych teda na obálce číslo dvě viděla radši Schuyler než Mimi. Ale ta třetí? To si ze mě dělá někdo srandu? No, možná se to někomu líbí, ale já bych jí teda označila za levnou literaturu, po které bych v knihkupectví rozhodně nesáhla. Od levné modelky až po toho havrana.

Hodnocení (může obsahovat spoilery)

A máme tu další upířinu. Schuyler Van Alenová by mohla být hvězdou střední školy. Pochází z bohaté a zámožné rodiny a má "modrou krev" původních přistěhovalců. Bohatství její rodiny je ale dávno v trapu a Schuyler na střední patří mezi splodinu, s kterou se nikdo nebaví. Tedy kromě jejího nejlepšího kamaráda Olivera. Dále tu máme nafintěná blond dvojčata Forcerovi, která k sobě pojí daleko hlubší vztah než jen sourozenectví, zrzku Bliss a další kupu děcek ze střední.

V poslední době se u některých z nich začínají objevovat modré žilky na předloktí, výpadky paměti či chuť na syrové maso. Jak se postupně dovědí, patří mezi Modrokrevné, skupinku upírů, jimž v těle proudí modrá krev (která dokáže sama za sebe myslet!). Také se jim vybavují myšlenky z minulých inkarnací.

Sečteno a podtrženo, máme tu nový druh upírů, kteří se objevili po přistání anglických osadníků na lodi Mayflower (dějepis, že?). Dovídáme se, že většina z nich jsou andělé, kteří při soudu byli vyhnáni na zem (Michael, Gabriel a další andělíčci). Z upírů tedy máme poloviční andělofily. No, vraťme se k ději. Po nalezení Abbie, která přišla o všechnu krev, se kolem Schuyler a ostatních rozjede kolotoč nešťastných událostí, při kterých umírají stále další a další modrokrevní a bude to právě Schuyler, která bude muset odhalit děsivou pravdu (co na tom, že její matka se stále neprobudila a leží už přes 10 let v nemocnici, protože odmítla krev? A proč jí tak přitahuje Jack Force, který očividně miluje vlastní sestru?). Vítejte na Manhattanu, kde modrá krev teče proudem. Chcete se přidat?

I když je knížečka uzounká, autorka do ní evidentně chtěla nacpat co nejvíc informací. Děj se střídá a je psán z pohledu několika postav (Mimi, Schuyler, Bliss), takže nebudete mít prakticky čas na to si někoho oblíbit už v první knížce. Ani já jsem to nestihla, třebaže Mimi se například prezentuje jako pěkná mrcha, a tak podobně. Doufám, že v dalších dílech Melissa rozvine postavy více, abychom si o nich mohli udělat lepší obrázek.

Pokud jde o samotný děj, tak jsem byla trochu překvapená. Kdo proboha by mísil anděly s upíry? No, autorka si tu vytvořila prototyp upíra, který dříve býval andělem, tudíž nezbývá, než tento fakt přijmout a počítat s ním i v knize. Flashbacky do minulosti či zápisky z deníku (dovíme se i čí deník to vlastně byl) jsou příjemným osvěžením a vlastně celé téma reinkarnace je celkem v pořádku. Jediná úsměvná věc na tom je, že jsou prakticky nesmrtelní (tedy, oni i ostatní jsou nesmrtelní, ale tihle se po nějaké době jdou uložit a na chvíli hybernují, než přejdou do dalš inkarnace). Modrá krev ve mne tedy zanechala rozporuplný dojem, i když byl o trochu lepší, než u většiny ostatních průměrných knih. Asi to je tím, že Melissin styl psaní se mi líbil už od přečtení Au-pair, tudíž jí za to dám nějaké ty body navíc.

Celkové hodnocení:   70 %

Zdroje:
Anotace
Obálky
Obrázky