Cesta za tebou (4)

,Ty nový boty jsou naprosto úžasný.“ Komentovala Anet moje nový jehly. Mávla jsem nad nima rukou, další dárek od otčíma. Začínala jsem si pomalu zvykat.

,,To víš, otčím.“ Odfrkla jsem a usmála se. Ano, tyhle boty byly krásné, nedělala jsem z toho ale vědu jako Anet.

,,S kým jdeš na ten maturantskej ples tvý kámošky?“ zeptala se Anet zvědavě. Moc dobře věděla, že K maturuje.

,,Já vlastně nevím…“ mávla jsem nad tím rukou. Bylo to důležité? Mohla jsem jít s Kevem, to mi stačilo.

,,Matt umírá touhou tam s tebou jít.“ Odvětila na to Anet. Ano, Matt by se mnou šel opravdu rád. Byl to čtvrťák, podle holek nejhezčí kluk na škole, který se mě snažil sbalit už od druháku.

,,Myslím, že půjdu sama.“ Posadila jsem se do lavice a odložila koženou bundičku.

,,Ale El, ty jsi tak paličatá. Proč k sobě nepustíš ani jednoho kluka?“ zeptala se Anet zklamaně. Pokrčila jsem rameny. Nechtěla jsem. Na mysl mi vytanulo dnešní ráno.

,,Potkala jsem ráno kluka…“ začala jsem a sklonila tvář, aby nebyl vidět ruměnec v mém obličeji. Anet hned ožila.

,,Jakého kluka? Je odsud? Jak vypadá?“ ptala se rychle. Zřejmě chtěla co nejnovější drby.

,,Já nevím. Ne, nechodí sem, asi je tu nový. Má psa, Nicka. Vypadá naprosto božsky.“ Odpověděla jsem zasněně. Gabriel. Potkám ho ještě někdy?

,,Páni. Musíš mi ho ukázat.“ Horovala Anet. Kývla jsem. Položila jsem hlavu na lavici. Zazvonilo. Následující hodinu jsem jen letmo poslouchala výklad učitele. Kevin seděl mlčky na lavici a snažil se mě trochu povzbudit. Nevnímala jsem ho, což bylo něco naprosto nového.

,,Eleanor, nemůžeš pořád myslet na toho fintila.“ Třásl se mnou. Jen jsem mávla rukou. Nemohla jsem s Kevinem mluvit přede všema. Nechtěla jsem, aby mne považovali za magora.

Čas ubíhal pomalu. Neměla jsem se čemu divit, většinu času jsem strávila přemýšlením o tom, co je Gabriel zač. Bude sem chodit na školu? Je bohatý? Je z dobré rodiny? Hodí se ke mně?

,,Eleanor Morangová, berete si zde přítomného Gabriela Lowella za manžela?“ zeptal se oddávající.

,,Ano.“ Odpověděla jsem a šťastně na svého fešáka pohlédla. Měla jsem na sobě dokonalé bílé šaty, v pase rozšířené. Ve vlasech jsem měla zářící diamanty. Mohla jsem si je dovolit.

,,A vy, pane Lowelle, berete si zde přítomnou Eleanor Morangovou za právoplatnou ženu? Budete jí ctít, milovat a ochraňovat po celý zbytek života?“ zeptal se tentokrát mého prince.

,,Ano.“ Usmál se a hleděl mi do očí. Jeho oči byly dokonalé…

,,Tímto vás prohlašuji za muže a ženu.“ Odpověděl kněz a usmál se. ,,Polibte nevěstu.“ Nemohla jsem se dočkat. Gab si mne přitáhl k sobě a vášnivě mne políbil. Dav začal šílet a tleskat. Byla jsem spokojená, ve středu zájmu všech, s tím nejlepším manželem na světě. Moment, manželem?

,,Eleanor, prober se.“ Někdo se mnou třásl. Nemohla jsem si vzpomenout, proč bych se měla probouzet. Vždyť ten sen byl tak úžasný…

,,Nechci.“ Řekla jsem vzdorovitě a obrátila se na druhou stranu.

,,V tom případě tě budu muset odnést.“ Slyšela jsem ten hlas z veliké dálky. Trhla jsem hlavou a s překvapením otevřela pusu.

,,Gabrieli, co tu děláš?“ zeptala jsem se zmateně a s hrůzou jsem vyletěla na nohy.

,,Budím Šípkovou Růženku.“ Ušklíbl se a zajel prstama do svejch vlasů. Rozhlédla jsem se po učebně, nikdo zde už nebyl.

,,Kolik je hodin?“ zeptala jsem se s neblahým tušením.

,,Právě máte mít pátou hodinu.“ Řekl a pokrčil rameny. Tvář mi zesinala. Prospala jsem dvě vyučovací hodiny?

,,Tak to je … Fajn.. Co tu děláš vůbec ty?“ zeptala jsem se a přejela ho pohledem.

,,Ode dneška jsem právoplatným studentem této školy.“ Vysvětlil a zářivě se usmál. Sklaplo mi. Takže se s Gabrielem uvidím po další.. dva roky? Skvělé. Úkosem jsem pohlédla na Kevina, který měl tvář smrtelně bledou. Usmála jsem se. Musel vědět, že se jednoho dne najde kluk, s kterým budu chtít chodit.

,,To je skvělý, vítej. Pojď se mnou.“ Zamumlala jsem a vydala se směrem k tělocvičnám. Dvouhodinovka? Žádnej problém. Bleskově jsem se převlékla do kraťásků, tílka a kecek a rozeběhla se za zbytkem třídy. Ani jsem se nepodívala do zrcadla, jako to obvykle dělávám.

,,Jdete pozdě, slečno.“  Zahřměl profesor, jakmile jsem vběhla uříceně do dveří.

,,Promiňte, měla jsem ehm.. menší potíže.“ Uhla jsem pohledem, jelikož právě vešel i Gabriel.

,,Ach, jistě.“ Kývl hlavou a ukázal na kladinu. Poslušně jsem k ní odcupitala a předvedla parádní sestavičku. Pokud šlo o tohle, byla jsem hvězdou.

,,Vedeš si skvěle na to, že jsi byla před chvílí úplně mimo ze svatby.“ Sykl Kevin sarkasticky. Nejraději bych se na něj namístě obrátila a zeptala se, co ho žere. Byla bych ale blázen.

,,Skvěle, Eleanor. Jelikož jste byla nominována na předsedkyni třídy, ujměte se po zbytek týdne pana Gabriela, ano? Což platí i na tělesné aktivity.“ Vztyčil prst a ukázal na řadu míčů. Věděla jsem, co bude následovat. Každou hodinu jsme trénovali basketbal ve dvojicích. Vždy jsem bývala s Anet, což ale asi přestalo platit.

,,Pojď.“ Sykla jsem na Gabriela a došla pro míč. Nechtěla jsem, aby si ostatní mysleli, že si ho nějak pouštím k tělu. Na to mě až příliš znali.

,,Je mi potěšením, krásko.“ Zamrkal a došel na druhou stranu proti mně. Mechanicky jsem na něj míč hodila. Elegantně ho chytil a poslal zpět dobře mířenou střelou do mé náruče. Obdivně jsem pokývala hlavou. Hrál snad basketbal?

,,Eleanor, přidej! Jak jsme se to učili? Přesně, silně.“ Křikl na mě profesor. Dala jsem oči v sloup. Měla jsem raději mírnější střely. Což ale.. Napřáhla jsem se a se soustředěným výrazem jsem míč hodila co nejsilněji to jde. Měla jsem za to, že ho Gabriel chytí. To bych ale nebyla já, kdyby se něco nestalo..

Rána byla excelentní, profesor při ní dokonce zavýskl. Bohužel Gabrielovi to tak nepřišlo. Asi nečekal tolik síly v malé křehké dívce. Snažil se ho chytit, ale místo toho mu míč napálil přímo do hlavy. Gabriel překvapeně vykřikl a svezl se k zemi. Z nosu mu vytékal pramínek krve.

,,Ach bože! Promiň.“ Rozeběhla jsem se k němu a zjišťovala, v jakém je stavu. Byl při vědomí, ale byl silně otřesený.

,,Slečno Morangová, odveďte Gabriela na ošetřovnu.“ Slyšela jsem profesora. Kývla jsem a zahleděla se do jeho očí.

,,Neboj se, budu v pořádku.“ Zamumlal. Teprve teď jsem si všimla jasně modré barvy jeho očí. Vypadal skoro jako anděl.

,,Co jsi zač?“ slyšela jsem jen sebe, jak mi to vyklouzlo. Podepřela jsem Gaba a vydala se s ním na ošetřovnu, čekajíc na vytouženou odpověď.