sobota 21. července 2012

Ve víru americké kultury

Jak mnozí víte, už nějaký ten rok (letos to bylo potřetí) navštěvuji americké english campy, které se konají u nás v republice. Letos moje nadšení dosáhlo vrcholu, a proto bych se s vámi chtěla podělit o nějaké ty zážitky.

Zaprvé, abyste rozuměli, se jedná o křesťanské campy, což zde hraje významnou roli. Ač jsem tomu moc nevěřila, více než polovina lidí z USA jsou věřící, takže se vlastně ani není čemu divit, že právě křesťané. A jak přibližně vypadá náš den na campu? Vstaneme, snídaně, poté dopolední program (což zahrnuje nějakou písničku), následně asi dvě-tři hodiny anglických tříd s americkými učiteli, kde se učíme různá slovíčka a píšeme do camp booků (k těm se vyjádřím ještě později), poté oběd, polední pauza, odpolední sporty, večeře a nejlepší hřeb programu, večerní program, který většinou obsahuje nějaký příběh z Bible, hry, tance, camp dance a poté večerní skupinky a diskuze v anglických třídách.



Vendea and Gareth, 2010
Na svém prvním campu jsem byla, když mi bylo čerstvých patnáct. Moje kamarádka mne tak nějak přemluvila, abych jela. Byla jsem ohledně toho křesťanství hodně skeptická, stejně tak moji rodiče, ale nakonec jsem jela. Už první chvíle na campu pro mne byly něčím naprosto novým. Z těch lidí kolem šlo něco naprosto jiného, než to, na co jsem byla zvyklá ze svého okolí. Byli milí a hlavně nesoudili. Právě ta atmosféra naprostého uvolnění mi vydržela dodneška, zčásti proto se tam také vracím. Jaké překvapení bylo, když jsme s kamarádkou vystoupily z auta a ihned nás přivítala vysmátá američanka, která nás poslala na registraci. Proč ne? Moje anglické znalosti byly tehdy celkem omezené, a tak jsem se zmohla na koktavý pozdrav. Během následujícího týdne jsem zažila jedny z nejlepších okamžiků ve svém životě. Poznala jsem lidi, kteří žijí v Chicagu a Phoenixu.

Vendea, Rony and Hawaii
Ve své anglické skupince jsem poznala architekta Patricka, který bydlel v Chicagu a kalifornskou krásku Jessicu, která však už tolik hovorná nebyla. Hlavně Patrick mi pomohl dostat se přes jazykovou bariéru a následující dny jsem se už cítila tak, jako bych mezi křesťany i nekřesťany patřila. Během mého prvního roku (všichni říkají, že první camp je vždycky nejlepší) jsem se seznámila s Garethem z Phoenixu, s nímž si píšu dodneška a stále pevně doufám, že se příští rok opět dostane do České republiky. Nejen, že mi před dvěma roky byl rádcem v těžké životní situaci, ale skvěle se s ním povídá i o anime, které mi neustále doporučuje a také mi párkrát pomohl s úkoly na konverzaci, které se týkaly USA. Zmínila bych i úžasný dárek, který jsem od něj před dvěma roky dostala (a to jsme se skoro neznaly) - dvě anglické bichle, které mi na vlastní náklady poslal. Člověk by neřekl, co pár pitomých anglických konverzací na English campu dokáže.

Hawaii, 2012
Můj první camp byl za mnou a já se přes rok scházela s kamarády křesťany z hradecké mládeže. V jejich společnosti jsem se cítila úžasně a poznala jsem, že to, co si o křesťanství myslí ostatní, je většinou lež. Jsou to lidé jako ostatní a otázky, které řeší, jsou většinou na místě. Řekněte, kdo z vás se kdy zamýšlel nad svými problémy v angličtině? Od té chvíle jsem měla skvělou slovní zásobu ohledně pocitů, Boha a podobně.

Alex and kitten, 2012
Za rok jsem na camp jela znova, opět natěšená. Těsně před ním jsem dostala dopis s instrukcemi a taktéž dopis, který jsme psali během posledního večera na campu při události, která se jmenovala Labyrinth. Procházeli jsme cestu plnou otázek ohledně sebe a na závěr jako vrchol jsme psali dopis svému já. Co si myslíme, že je s námi špatně? A podobně. Dostat dopis po roce bylo jako dostat facku. Hluboké filozofie, které jsem před rokem rozvíjela, byly opět na místě a připomněly mi situaci, o které jsem se v dopise zmiňovala.

Druhý rok campu bych hodnotila jako o něco slabší, než ten první. Možná to bylo i tématem - Kolize. Nebylo to totéž jako vykoupení, ale oproti prvnímu roku se moje angličtina o hodně zlepšila a já se tak dostala do nejlepší anglické třídy. Náš učitel Brad byl skvělý týpek - měřil přes dva metry (což s mojí výškou 160 cenťáků byla katastrofa, jelikož jsem mu z té výšky pořádně nerozuměla) a skvěle nás poučil o americkém dni nezávislosti (zatímco ostatní skupinky hrály hry, my jsme překládaly složitý text o válce severu proti jihu). Doopravdy mi chybí, už kvůli diskuzím o anime.

Abych se vrátila k letošku, o kterém jsem vlastně chtěla psát.. Jak jsem přiblížila v programu, máme každý rok camp booky. Jsou to skvělé věcičky plné otázek. Každý den ráno máme za úkol na některé z nich odpovědět, samozřejmě anglicky. Jen tak namátkou vám zde hodím některé, které jsme museli řešit letos:

• What are the most fun night you've ever had?
• Have you ever made choices trying to make a situation better, but in the end they actually made it worse?
• Do you ever feel trapped by others' expectations for you?
• What do you hope for more than anything?

Alex, 2012
Tématem byl totiž Good life a co pro nás dobrý život znamená. Zkuste na takovéhle otázky odpovídat anglicky, když pořádně ani nevíte, co říct česky. Těžké, že? Moje slovní zásoba dostávala dost zabrat. Abych ale nemluvila jen o seriozních věcech, mám pro vás nějaké historky od našich amerických učitelů. Moje letošní třída byla zatím asi ta nejlepší. Měla jsem celkem dva učitele, první z nich byl vysokoškolák Timothy, který se chce stát vojákem v americké armádě a druhým student filmu z L.A., Alex. Abych pravdu řekla, tak někoho, jako je Alex, jsem ještě nepotkala. Neustále se smál, sršel z něj elán a vše, co chtěl, bylo poznávat českou kulturu. První věc, kterou nám o sobě prozradil, bylo že miluje kočky. Ano, kočky. Do někoho, jako je on, jsem to doopravdy neřekla. Ve víru koček se pak nesl celý týden, což se odrazilo hlavně na fotkách. Bylo nám vyzrazeno několik tajemství ohledně Los Angeles. Alex bydlí s ostatními kluky v domě (dle nich v Bachelors Pad = Dům starých mládenců) ve středu L.A., kousek od Hollywoodu a Beverly Hills. Jak vtipně poznamenal, během dvouminutové chůze potká 10 fast foodů. Nejvtipnějším okamžikem pak byla historka ohledně smažení věcí. Věřili byste tomu, že jedl smažené máslo? Také prý existuje smažená zmrzlina, smažená čokoláda (která je prý výborná) a další hluboce smažené věci. Američané tedy žijí ve stylu deep fry. Skvělé.

Vendea and Alex, 2012
Byly chvíle, kdy jsem na Alexe fakt žárlila. Blázen, který byl za jeden rok padesátkrát v Disneylandu a má tam pernamentku (fakt, viděla jsem jí!) a který viděl Taylora Lautnera, Taylor Swifr a One Direction na vlastní oči (za toho Taylora jsem ho málem uškrtila, mě nezajímá, že ho kamarád dotáhl na Kid's choice Awards!). Až se jednou dostane do Hollywoodu do Disney, budu moci hrdě prohlásit, že ho znám (a ano, jsem pozvaná v L.A. na Díkuvzdání). Z věcí, které v Americe jedí, mi přecházely jen oči. Vtipné také byly Alexovy reakce na naše vyprávění o českých Velikonocích. Chudák Al nemohl pochopit, že se u nás šlehají holky pomlázkou a smál se dobrou půlhodinu. Jeho "What? Really? You are kidding me!" byly slyšet dobrý kilometr daleko.

Dostáváme se k hřebu článku, a to jsou fráze a slang, které nás Alex s Timem poslední večer učily. Byla to fakt legrace (taktéž jsme je učily česky zpívat Zajíček v své jamce, následně nás naučily popěvek pro americká batolata I am a little teapot). Je libo trochu sarkasmu či gangster slangu? Prosím:

• Sick- means something cool
• Wheels - car
• Kicks - shoes
• Be there or be square. - If you wont come, you are not cool.
• That's my jam! - I love this!
• Homie, Bro - Friend
• Nerd, geek - šprt
• A piece of cake - very easy
• All greek to me. - Je to pro mě španělská vesnice.
• Once in a Blue moon - jednou za uherský rok
• Cool story, bro. - sarkasmus na nějakou poznámku
• He was hapilly married, but she wasn't.

Umíte si představit, jak to asi vypadalo. Vyprávění o Dni nezávislosti v Americe byla samostatná kapitola. Hlavně v L.A. Velké ohňostroje a ostatní svátky.. Co takhle den zmrzliny zdarma? Také bych brala..

Speciální thanks bych ráda poděkovala dalším úžasným američanům, které jsem poznala. Nejlepším z nejlepších je Josh "Hawaii", který pochází z Hawaie a zásobil mne spoustou skvělých historek z tohoto vzdáleného místa, z kterého se přestěhoval k nám. A víte co? Umím texaský tanec na Cotton eye Joea!

Poslední třešničkou na dortu byly letoštní američanky. Nestačilo, že všechny děsně zajímalo moje blogování a nakladatelství (fajn, Hawai mi pomáhal s publishing company) a mysleli si, že to je děsně cool, ale při večeřích jsem byla nucena vést debaty v aj o literatuře. Ano, moje milovaná literatura. Jedna učitelka literatury, Megan, se mnou probrala i podstatu příběhu, co dělá příběh příběhem a podobně (WTF? Neumím o tom mluvit ani v čj!) a následující den po campu mne sama od sebe objevila na Goodreads (to bylo překvápko!). Moje spolubydlící Rachael z Irska mi zase věnovala záložku, spolu s večerními debatami o Letopisech Narnie a mých oblíbených knihách. A víte co? Všichni tam četli Hunger games. Debaty o Hunger games byly nejčastější. Ať žijou Dystopie!

Závěrem bych přihodila pár písniček a camp dancy z předchozích let, které se mi vryly do paměti. Bylo to skvělé a já zbožńuji Američany!

AmericanIrishHawai Team, 2012





3 komentáře :

  1. Vendeo, Vendeo... příští rok mě bereš s sebou jasný? :D Protože u toho musím být :) Hou hou! ^^

    OdpovědětSmazat
  2. Jéé!
    To musí být super takhle poznat jinou kulturu a hlavně nový lidi :) Američani jsou strašně fajn, úplně jiní než Češi. Úplně Ti to závidím! A pojedeš teda do LA, když jsi tam pozvaná? :-))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Hele, asi jednou jo :D Když mě Alex pozval.. :D Kdo by nebral prohlídku L.A. s člověkem, co tam bydlí? :D

      Smazat