Finnovi se podařilo uprchnout z temného vězení jménem Inkarceron, ale musel tam zanechat své nejbližší přátele, přísežného bratra Keira a dívku Attii. Jeho nárok na trůn Říše se zdá nezpochybnitelný – až do chvíle, kdy vystoupí neznámý Uchazeč, který jako by mu z oka vypadl, a za dědice se prohlásí sám. Finn si stále pamatuje jen život ve vězení, mučí ho sny a nejistota. Kým vlastně je?
Proč jsem si knihu vybrala
Inkarceron pro mne byl takovým rozporuplným dílem, které jsem moc nepochopila a ani nevěděla, co si o něm pořádně myslet. Příjemnou změnou této série je, že má pouze dva díly, a tak jsem se po dlouhém přemlouvání vrhla i na tuto knihu.
Trailer:
Něco málo k obálkám
Máme nejhezčí obálku a máme! Ta obálka vypadá reálně naprosto famózně. Díkybohu za originál. Další z originálů je pak modrá se zlatejma labuťkama Ta obálka je také krásná, ale vůbec si už nepamatuju symboliku labutěk. Bulhaři pak zvolili další klíčovou dírku podobnou té originální. Na Buhlary to není vůbec špatné.
Hodnocení
Finn a Claudie jsou konečně venku z Vězení - v reálném světě. Finn o tom snil odjakživa, ale poté, co se vrátil, se vše změnilo. Finn vypadá přesně jako ztracený následník trůnu. Otázkou je, zda jím doopravdy je. Jeho zamlžené vzpomínky a výpadky paměti mu moc nenahrávají do karet a královna udělá vše, aby se Finna zbavila. Na dvůj přichází Finnův dvojník, který uplatňuje nárok na trůn a je jen otázkou času, kdy falešný dědic vyhraje nad zmateným Finnem. Claudie se snaží ze všech sil pomoci, ale i ona je zmatena Finnovými změnami nálad. Má také další problém - její otec uvízl v Inkarceronu a jediný, kdo zná odpověď na to, kde Inkarceron je, je její nejlepší přítel, mistr sapient Jared, který ale postupně umírá na neznámou nemoc. Dokáže Claudie vzít události do vlastních rukou a pomoci otci a ostatním?
Na druhé straně tu máme ty, kteří zůstali ve vězení. Claudiin otec, bývalý správce, se motá chodbami a je jen otázkou času, kdy si ho Vězení vezme. Má ale jedno štěstí - ví, jaké to je Venku. A to chce Inkarceron - uniknout a poznat vnější svět. Claudiin otec se zdá jako dokonalé řešení. Dále tu máme zlodějku Attii a Keira, Finnova přísežného bratra, které mladík zanechal v Inkarceronu. Ani jeden z nich mu to zatím neodpustil a je jen otázkou času, kdy se Attie bude muset s Keirem spojit, aby vůbec přežily. Jde tu totiž o hodně - odpověď na útěk by mohla být skryta v postné Sapphiqově rukavici.
Catherine Fisher nás zavádí přímo tam, kde jsme po Inkarceronu skončili. Příběh je čtivý a sama zápletka se mi líbila o něco více než v prvním díle. Přiznávám, že je rozhodně originální - s podobným motivem jsem se ještě nesetkala. U čtení jsem se bavila a neustálé střídání děje z pohledu různých postav mne zaujalo. Samotné rozuzlení bylo epické a Sapphique se tak rozhodně stal jednou z těch lepších knih, které jsem letos četla. Přiznávám, že na druhou stranu na něj člověk musí mít náladu - ve chvílích, kdy jsem neměla na čtení chuť, jsem měla chuť knihu vyhodit oknem, aby mi zmizela z dohledu.
Postavy. Větší prostor tu dostala Attie a Keiro. Miluju Keira. Narozdíl od chcípáka Finna je Keiro sice trochu pyšný a marnotratný, ale jinak naprosto skvělý. Jeho záliba v hezkém oblečení byla místy až vtipná. Attii mám oproti Claudii hodně ráda. Je to asi tím, že jsem si Claudii neoblíbila ani v Inkarceronu, taktéž i Finna, takže to pro mne bylo hodně těžké. Na druhou stranu zbožňuju Jareda - jeho postava je skvěle propracovaná a jeho příběh je prostě k sežrání.
Tuto dvojdílnou sérii bych rozhodně doporučila všem fanouškům rádoby dystopií. Prvky tam byly a ani pořádně nevím, do jaké škatulky bych Inkarceron a Sapphique strčila. Na styl vyprávění si musíte zvyknout a jakmile to uděláte, Catherine Fisher vám přednese úžasný příběh plný napětí a mechanických potvůrek.
Celkové hodnocení: 88 %
Knihu můžete zakopit ZDE.
Zdroje:
Anotace a obálky
Obrázky
Inkarceron sa mi veľmi páčil a strašne rada by som mala aj tento diel už! Z tvojej recenzie to vyzerá ešte úžasnejšie ako som si to predstavovala. Keď som si znova predstavila všetky tie postavy, chýbajú mi! 8D
OdpovědětVymazatI když recenze je laděná veskrze pozitivně, měla jsem problémy dočíst už Inkarceron (vzdala jsem to cca 15 stránek před koncem, fakt se to nedalo) a začínám mít pocit, že jediné, co se mi na této sérii líbí, jsou obálky :D Styl vyprávění mi brutálně nesedl, no... a souhlasím, Keiro byl super^^
OdpovědětVymazat