Recenze - Atlas mraků

Anotace:

Nedobrovolný cestovatel plavící se v roce 1850 přes Tichý oceán, vyděděný skladatel obstarávající si nejisté živobytí v Belgii mezi 1. a 2. světovou válkou, ambiciózní novinářka píšící v Kalifornii v dobách, kdy tam byl guvernérem Ronald Reagan, ješitný nakladatel ukrývající se před věřiteli ze zločineckého podsvětí, geneticky modifikovaná jídlonoška čekající na smrt a Zachry, mladý ostrovan zažívající soumrak vědy a civilizace – to jsou vypravěči Atlasu mraků, kteří odkudsi z potemnělých chodeb dějin slyší dozvuky ostatních příběhů. Každý záchvěv ozvěny více či méně pozměňuje jejich vlastní osudy.

David Mitchell ve svém rozsáhlém románu maže hranice mezi styly, žánry i časovými rovinami a poutavým způsobem se zamýšlí nad nebezpečím lidské touhy po moci i jejími možnými důsledky.

Atlas mraků získal nominace na Booker Prize, James Tait Black Memorial Prize, Arthur C. Clarke Award a Nebula.



Proč jsem si knihu vybrala

Chmm, byla jsem hodně zvědavá . O téhle knize se v poslední době hodně mluvilo v souvislosti se stejnojmenným filmem, a tak jsem byla zvědavá na původní adaptaci tohohle příběhu. Kdo by odolal?

Trailer:

Něco málo k obálkám

 

U nás vyšel Atlas mraků s filmovou obálkou. Samotné řešení obálky se mi moc líbí a považuji jej za jeno z těch povedenějších. Dále tu máme ostatní obálky. Díky námětu knihy musím souhlasit s tím, že se obálky k tématu perfektně hodí. Jsou takové k zamyšlení - skoro až umělecké.

   

Jelikož tato kniha má velké množství edicí, tak zmíním pouze pár obálek, které mne zaujaly. Řešení oblohy a obrazu je zajímavé a rozhodně by mne na knihu možná i nalákalo. A ta ryba? No, rozhodně jsem se s podobnou obálkou ještě nikdy nesetkala.

   

První obálka vypadá jako filozofická, ta druhá pak odhaluje nahá záa černocha. Kdo četl, tak jistě ví.

   

Obálka s molem? Proč ne, je krásná a taková éterická. Oproti tomu ta vedle ní vypadá spíše jako z dobrodružného románu. Je jen na vás, které z obálek podlehnete, já se ale stále přikláním k té naší.

Hodnocení

Atlas mraků je kniha vyprávěná hned z několika pohledů osob, které žijí sice každý v úplně jiné době, ale mají něco společného. Buď na sebe nějak navazují nebo je spojuje podobný osud. Máme tu cestovatele, který se plaví přes Tichomoří a bojuje s nemocí, která mu stále více a více ubírá sil. Dále skladatele topícího se v dluzích, který se vydal hledat své štěstí a dobýt svět. Nezapomeňme ani na novinářku, která žije v nelehké době a žažije nejedno dobrodružství a chtivého nakladatele, který touží po penězích. A nezapomeňme ani na tajemnou Sonmi z daleké budoucnosti, která se rozhodne nebýt jako ostatní a vybočí ze systému. Posledním příběhem je pak příběh muže, který hledá naději tam, kde by ji nikdo jiný nehledal. Ač se zdá, že nemají nic společného, spojuje je sextet Atlas mraků, který nedbá času a jeho tklivá melodie inspiruje každý ze šesti příběhů.

Už od počátku je jasné, že kniha není určena úplně pro každého. Kniha je poněkud větších rozměrů, což může některé čtenáře odradit. Chtěla bych ale říci jedno - nenechte se odradit. Pod objemnější fasáou se skrývá citlivý příběh, který v sobě skrývá velmi důležité poselství. Autorův styl psaní je velmi zajímavý a ne každý se s ním ztotožní. Představuje nám šest odlišných příběhů. Kažý z nich je drobátko jiný, v konečném důsledku ale poukazují na to samé. Ze začátku se může kniha zdát nezáživná a zdlouhavá - autor se hodně věnuje popisu a prokousat se knihou tak není moc lehké. Atlas mraků není kniha, kterou byste jen tak přečetli. Autorův styl vás donutí si nad knihu sednout a strávit s ní poměrně velké množství času. Celý příběh je spíše filozický, a tak se není čemu divit, že tomu odpovídá i vše ostatní. Oproti filmu má kniha jednu výhodu - příběhy jsou vždy oddělené, a tak víme, kde se přesně nacházíme. Ve filmu se příběhy mísily v krátkých fragmentech, což přispělo k nepřehlednosti.

Setkáváme se tu s několika postavami. Nejvíce sympatičtí mi byli asi Robert Frobisher, skladatel, který toužil po tom, aby svět slyšel jeho hudbu a snažil se to dokázat cestou, kterou nikdo jiný zatím nepodstoupil. Druhou je pak Son-mi, která se postavila systému a stála si za svým. Nechci samozřejmě nijak shazovat ostatní postavy, všichni hlavní hrdinové byli skvělí a autor je náherně vykreslil, ale tihle dva mne zasáhli asi tak nejvíc.

Komu je tedy Atlas mraků určen? Myslím, že spíše starším čtenářům, i když zalíbení v ní najdou určitě i ti mladší a hloubavější. Příběh je spíše filozofického rázu a nutí čtenáře se hodně zamyslet. Místy jsem sice měla chuť knihu odložit, ale rozhodně bych se nevzdávala a pustila se do jejího čtení. Příběh je citlivý a možná vás dožene i k slzám, stejně jako mě.

Celkové hodnocení: 85 %

Děkuji internetovému obchodu Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku.
Knihu můžete zakoupit ZDE.

Zdroje:
Anotace a obálky
Obrázky