Knižní maraton aneb čteme jako o život - Jak hodnotím knihy? - Výzva

Rozhodla jsem se zapojit i do nějaké té challenge v rámci Knižního maratonu, který právě probíhá. A co budu v prvním článku rozebírat? Chtěla bych se trochu zamyslet nad tím, podle čeho knihy vlastně hodnotím a co má vliv na můj konečný verdikt.


1. Obálka

Možná jsem pokrytec, ale já se u knih nejdřív koukám na obálky. Bohužel. Je to totiž to první, co u knihy uvidím. A jestli se to v závěru promítne do hodnocení? Záleží na tom, jak moc kniha špatná byla. Pokud to byl vážně brak, ale má alespoň pěknou obálku, tak jsem ochotná tu jednu hvězdičku navíc dát. Někdy půl. U některých knih (Krvavá romance) to má ale opačný efekt - obálka je ošklivá, tudíž se nesmiluji.

2. Autor

U hodnocení hraje roli i autor. Zvláště v případě, že jsem od něj už něco četla. Pokud je to jeden z mých oblíbených, tak jsem ochotná hodnotit mírněji, pokud se mu něco nepovede (třeba Darren, tomu bych prominula cokoliv). U těch zaběhlých také většinou porovnávám s ostatními knihami, které jsem od něj četla. U těch nových jdu na slepo, tudíž se do závěrečného hodnocení autor nepočítá.

3. Časové umístění příběhu

Tohle řeším především u knih, které se neodehrávají ve fiktivním smyšleném fantasy světě. Pro některá období historie mám prostě větší slabost než pro jiné. A pokud se kniha odehrává v některém z nich, pak je to jedině plus. Získáte si mě starověkem, artušovskými legendami, conquistadory, tudorovskou Anglií či renesančním obdobím. Slabost mám i pro viktoriánské období.

4. Věrohodnost příběhu

U knih, které si hrají na historické romány, je pro mě věrohodnost celkem důležitá. Nejsem nějaký detailista, ale úplné blbosti mě dokážou vytočit k smrti. Stejně tomu je i u nesmyslných událostí či chování hrdinů - třeba když dělají něco, co je fyzicky nemožné (viď, Taťáno s darováním krve?).

5. Místo, kde se příběh odehrává

Miluju, když si autor vymyslí úplně nový svět. O něčem to svědčí. Ten svět by ale měl fungovat! Na dlouhé popisy sice moc nejsem, ale něco přece očekávám. Mám hodně velkou fantasii a ráda si knižní světy představuji. Nejradši mám atypická místa, která jsou neobvyklá. To je pak ta pravá exotika.

6. Vykreslení postav

Dostáváme se k jednomu z nejdůležitějších bodů v mém hodnocení. A to jsou postavy. Mám ráda realistické postavy, které se chovají věrohodně. Klidně, ať to jsou mrchy, které mi polezou na nervy. Když budou dobře napsané, tak mi to nevadí. Nejhorší jsou charaktery, u kterých ani nepoznáte, jací vlastně jsou. Takové postavy tam pak ani nemusí být - jsou totiž nudné, nezajímavé a jen zabírají místo. Příkladem může být Sam z Mrazení, který by tam ani nemusel být. Pak tu máme postavy, které se chovají bezdůvodně jako kreténi - Shay ze Smečky. Díky těmhle hrdinům jsem se naučila takové postavy ignorovat - dokonce, i když jde o hlavního hrdinu. Prostě ho nevnímám. Věřte mi, že je to pak zajímavé... Ale dá se to.

7. Láska a romantika

Další problémová věc. Samozřejmě mám romantiku ráda, jako každá holka. Co je ale moc, to je moc. Pokud je ta láska věrohodná, hrdinové se do sebe nezamilují po prvním dni, nelezou po sobě jako klíšťata a nejsou nechutně slaďoučcí, pak je to v pořádku. Dokonce mi nevadí ani milostné trojúhelníky - pokud to má hlavu a patu a ta chemie tam funguje.

8. Akce

Bez akce ke mně nechoďte (pokud nejste sweet contemporary). Pokud čekám akci, tak mi ji prosím taky dejte! Ne, že umřu nudou. Někdy je totiž akce to jediné, co dokáže knihu zachránit. A to si nedělám srandu.

9. Krev a drsnost

Speciální kolonka, kterou mám od dob Darrena Shana. Nevyžívám se nějak v krvi nebo tak, ale mám ráda, když je příběh pořádně drsný a autor se nebojí prolít nějakou tu krev či vytrhat pár střev. Patří to k životu, ne? Tak hurá do toho!

Tak, to je pár mých keců k tomu, jak hodnotím ve výsledku knihy a co mám ráda. A co? Jak jste na tom vy?