Recenze - Solitaire

Oficiální anotace

Pokud by vás to napadlo, tak tohle není žádná love story.
Jmenuju se Tori Springová. Ráda spím a ráda bloguju. 
Minulý rok – před tím vším, co se stalo s Charliem, a předtím, než jsem se musela vypořádat s maturitou, přihláškou na vysokou a faktem, že jednoho dne opravdu budu muset začít s lidmi mluvit – jsem měla kamarády. Všechno bylo úplně jinak, řekla bych, ale to teď skončilo.
Teď je tady Solitaire. A Michael Holden.
Vím, o co se Solitaire pokouší, a Michael Holden je mi ukradenej.
Fakt jo.

Solitaire je výborný debut devatenáctileté Alice Osemanové, ideální pro všechny, kteří se nadchli pro příběhy Johna Greena či Rainbow Rowellové. Její hlavní hrdinka Tori je cynická až do morku kostí a autentická středoškolačka stejně jako její autorka.
Proč jsem si knihu vybrala

O knize jsem až do nedávné doby nevěděla. Dozvěděla jsem se o ní až díky CooBoo, které se tuto zajímavou knihu rozhodlo vydat. A co mne nalákalo? Rozhodně obálka a fakt, že autorka je o rok mladší než já. 

Něco málo k obálkám

Obálka Solitairu je to první, co mne na knize zaujalo. Nejsem na obálky nijak moc náročná, takže se mi černá a srdce ihned zalíbily. Je jen dobře, že jsme přejali originální obálku, protože je vážně vydařená.

Hodnocení

Tori Springová je prototypem znuděné teenagerky, která jen proplouvá školou, topí se v depresích a píše vlastní blog. Nuda a všednodennost - to je přesně to, co trápí ji i její spolužáky. V té chvíli se na scéně ale objevuje Solitaire - tajné sdružení, které se snaží přivést "ztracenou generaci" zpět k životu. Dokáže se až do morku kostí cynická hrdinka trochu "pochlapit" a udělat se svým životem něco ještě před tím, než už bude moc pozdě?

Solitaire je samostatně stojící román a zároveň prvotina z pera Alice Osemanové. Solitaire napsala ve svých sedmnácti letech, což se v knize poměrně dost odráží, zejména v trefném popisu chování hlavních postav a jejich kulturním a společenském zázemí. Jedná se o velmi osobitou a zvláštní knihu, která se nezalíbí každému. Samotný příběh je lehce zamotaný a čtenář si mnohdy říká, co se to sakra děje. Tvrzení z obálky "Tohle není žádná love story" knihu poměrně dobře vystihuje - na samotnou lásku není kladen až takový důraz - autorka se spíše zaobírá pocity hlavní hrdinky a společenskou situací teenagerů. Velké plus určitě za využití současných seriálových, filmových a hudebních trendů, které do příběhu pěkně zapadají. Za sebe palec nahoru za fanfic na Drarryho a zmínka o Klaine z Glee (a samozřejmě Doctor).

"Trpělivost zabíjí."

Je čas přesunout se na postavy. Jednou z největších výzev bude bezpochyby samotná hlavní hrdinka Tori. Náladová, protivná a neuvěřitelně cynická. Nesnáší knihy (!!!) a píše si vlastní blog. Většinou se autoři snaží o to, aby se čtenář dokázal sžít s hlavním hrdinou. No, nevím kdo z vás bude mít Tori rád, ale já se vážně snažila a moc dobře to nedopadlo. Na druhou stranu hlavní hrdinku ale chápu, což jí rozhodně přidává body k dobru. Pokud jde o ostatní postavy, tak se Alici Osemanové podařilo vytvořit poměrně unikátní a netradiční jedince, kteří vybočují z řady (příkladem je například Michael Holden). Hrdiny Solitairu si neoblíbíte - buď vám budou lézt na nervy nebo je budete litovat. 

A jak se k Solitairu stavím já? Tahle kniha je hodně rozporuplná a úplně přesně nevím, jak popsat mé pocity ze čtení. Zhruba první třičtvrtinu jsem měla neuvěřitelnou depresi. Ne že by byla až tak depresivní, spíše jsem z jejích stránek cítila tu prázdnotu a chlad, kterou cítí i sami hrdinové. Na Solitaire asi musí mít člověk nějakou speciální náladu. Rozhodně jí nečtěte v nějaké přehnané veselé euforii. Dopadnete špatně.

Solitaire bych doporučila všem čtenářům, kteří si chtějí přečíst netypickou knihu s protivnou hlavní hrdinkou a trochu více se sžít se současnou mládeží. Velkým plusem je i to, že je autorka v podstatě vrstevnice, což se odráží i v Solitairu. 

Celkové hodnocení: 82 %

Děkuji nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního e-booku.
Více o knize ZDE.

Zdroje:
Anotace a obálky
Obrázky