Recenze - Pravidla sýrárny

Oficiální anotace

Co všechno může způsobit kousek vynikajícího sýra? Páramo de Guzmán, domácí sýr vyráběný v jedné rodině po celé generace, dokáže neuvěřitelné věci. Přenese vás do časů, kdy jídlo bylo opravdové a znamenalo daleko víc než jen plný žaludek.

Anebo ve vás probudí touhu po vzdálených světech, po jiných kulturách, než je ta zběsilá americká, ale třeba také touhu stát se úspěšným novinářem, jezdit po světě a hledat právě takové příběhy, jako je příběh sýraře Ambrosia.

Právě takovou touhu vzbudil i v čerstvém absolventovi kurzu tvůrčího psaní Michaelovi, který se nakonec rozhodne splnit si svůj mladický sen a vydá se do zapadlé vesnice na španělské Mesetě hledat tajemství vzestupu a pádu sýra Páramo de Guzmán a jeho tvůrce.

Samozřejmě záhy pozná, že věci nejsou vždycky takové, jak se jeví okouzleným očím. Ale zároveň objeví něco mnohem tajemnějšího, složitějšího a zajímavějšího – spletitý příběh lásky, přátelství a zrady, která může člověka přivést až k vraždě, nebo taky k odpuštění a poznání. A navíc najde i přátele, pochopení a odpovědi na daleko více otázek, než si na začátku své cesty vůbec dokázal položit.

Proč jsem si knihu vybrala

Pravidla sýrárny jsou jednou z mála knih, na kterou mne nalákala sama anotace. Mluvila na mě, promluvila mi do duše... A naprosto mě okouzlila. Proč tedy neposlechnout vlastní intuici a nepustit se do ní? A vážně jsem vůbec neprohloupila.

Něco málo k obálkám



Joťácká obálka je přímo k sežrání a skvěle vystihuje celou knihu. Já jsem schopná nad tím sýrem slintat klidně deset minut. Líbí se mi i další dva exempláře - ta ovečka je prostě cute a ta obálka vpravo je taky k sežrání. Doslova.

Hodnocení

Páramo de Guzmán, dle některých nejlepší sýr na světě. Sýr, který dokáže přinést vzpomínky a který vás unese do vlastní fantazie. Jak dokáže změnit život jeden jediný kousek? Michael Paterniti o tom ví své. Vydejte se spolu s ním na výpravu do Španělska, do kastilské povídárny, ve které na vás čeká příběh Ambrosia, který dal slavnému sýru život. Láska, zrada a nenávist.... Jaký je příběh za kouskem chutného Párama?

Pravidla sýrárny jsou samostatně stojícím románem z pera novináře Michaela Paternitiho. Žánrově jsou poměrně těžko zařaditelná - autor využil více žánrů, z čehož vznikl jakýsi mix mezi cestopisem, kulinářskou příručkou, historickou příručkou a beletristickým románem. I když se zdá, že se hlavní dějová linka točí kolem příběhu jednoho španělského sýra, není to tak úplně pravda. Autor vytvořil poměrně složitou konstrukci, ve které se točí několik dějových linek, a z každé z nich vede řada odboček (to je pro knihu velmi charakteristické, poznámky pod čarou najdete prakticky na každé stránce). Může tak vyvstat problém, že se do děje sami zamotáte. Proto je nutno Sýrárnu číst velmi pozorně, abyste se orientovali. Na oplátku ale autor nabízí hutný a promyšlený příběh jednoho sýraře, okořeněný o historické a jiné vsuvky, které příběh oživují. Je zde také spousta pasáží, které vedou k zamyšlení.

"Ukradl mi duši," řekl Ambrosio.

Postav je v Sýrárně vážně nepřeberné množství. Ať už vypravěč a autor v jedné osobě, Michael, který mimo svou fascinaci Ambrosiovým příběhem zažívá vlastní rodinné a pracovní strasti. Coby vypravěč je to vážně sympaťák. Michael dokázal skvěle vystihnout americkou náturu, která je tu v přímém kontrastu s tou španělskou, kterou ztělesňuje především sýrař Ambrosio. Ambrosio je kapitola sama pro sebe - pracovitý a zapálený Kastilec, který svůj sýr miluje a který je skvělým vypravěčem příběhů. Díky velké rozvrstvenosti příběhu je počítat s velkým množstvím postav - především u těch ze Španělska je velká pravděpodobnost, že se v nich nebudete zprvu orientovat.

Ambrosio a Michael v povídárně

A jaké jsou mé dojmy ze Sýrárny? Ještě úplně nevím, jak knihu přesně zhodnotit, ale jedno je jasné - bylo to magicky kouzelné. Michael je skvělý vypravěč a i když je kniha hodně nutná a je třeba číst velmi pozorně, získal si mě. Už od mala jsem velkou fanynkou Španělska a španělštiny, takže jsem části odehrávající se v Guzmánu hltala jedním dechem. Autor navíc dokáže skvěle poeticky popsat chuť toho báječného sýru, takže sami cítíte, jak se vám rozplývá v puse.

Knihy podobného žánru čtu jen velmi zřídka, což je vlastně škoda. Bavila jsem se od začátku do konce a stejně jako autor jsem došla k vlastní deziluzi. Však uvidíte na konci. Hned bych se vydala do Kastílie, do nějaké té povídárny a dala si kousek choriza s dobrým domácím vínem v porrónu.

Pravidla sýrárny bych doporučila všem, kteří mají rádi cestopisně-kulinářské příběhy s příměsí rodinné tragédie a nebojí se složitějšího vyprávění s řadou odboček.

Celkové hodnocení:  87 %

Děkuji internetovému knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku.
Více o knize ZDE.

Zdroje:
Anotace a obálky
Obrázek 1
Obrázek 2