středa 27. května 2015

Recenze - Otrávené štěstí

Otrávené štěstíOficiální anotace

Láska dvou mladých lidí, která přichází jak blesk z čistého nebe, je prudká, divoká, krásná a radikální. Ale štěstí se plíživě mění v jed. Amanda je perfekcionistka posedlá dokonalostí. Pro ni existuje jen všechno, nebo nic, nezná střední cestu. Od Brava očekává nemožné, a tak se jejich vztah brzy mění v prokletí. Když se k tomu přidá zlomyslná zrada, Amanda už najednou nemůže couvnout. Stejně pečlivě jako předtím lásku nyní inscenuje smrt.

Psychothriller Otrávené štěstí je víc než jen napínavá kniha. Je to četba pro každého, kdo má zkušenosti s láskou.
 


Proč jsem si knihu vybrala


Obyčejně sice psychothrillery moc nečtu, ale tenhle mě zaujal svou anotací. Sice na něj nebylo moc názorů, ale i tak jsem se ho rozhodla vyzkoušet. Otrávené štěstí vypadalo jako příběh o toxické lásce, která vše pohltí. No, svým způsobem se tak i stalo... 


Něco málo k obálkám

Glücksgift


Pokud srovnám originál a naši obálku, ze souboje vyjde vítězně ta naše. Ani nevím proč, ale líbí se mi to barevné zpracování - nemám zelenou tolik v oblibě, takže se mi růžová mašle líbí víc. Plus ten dopis, což celkem knihu vystihuje. 


Hodnocení



(2)  | via Tumblr
Amanda žila celý život ve stínu opovržení vlastního otce, a to jen proto, že je diabetička. Proto se do všeho vrhá po hlavě. Vše musí být perfektní. Po setkání s Bravem se její život rapidně změní - vzplane mezi nimi láska, která smete vše, co se jí postaví do cesty. Je ale jen otázkou času, kdy se iluze, kterou si Amanda vysnila, pomalu rozplyne a ona spatří tvrdou realitu. Aniž to sama tuší, do jejich vztahu se pomalu začne vkrádat jed a je jen otázkou času, kdy se jeden z nich otráví. Láska totiž umí být toxická...

Otrávené štěstí je samostatně stojícím románem z pera Irmy Kraussové, u nás poměrně neznámé autorky. Už dle samotné anotace by kniha měla být psychothrillerem - což z části splňuje. Kniha je vyprávěna ve třetí osobě a většinou se zaměřuje především na Amandu, i když nějaký prostor tu má i její přítel Bravo. Každá kapitola také začíná částí, ve které probíhá policejní vyšetřování činu, který se však v podstatě odehrává až na konci Amandina a Bravova příběhu. Čtenář má tak možnost pomalu rozplétat osudy hlavních hrdinů a pátrat po tom, kdo je skutečně vinen. Poměrně netradiční je využití přítomného času ve vypravování - i když se mělo jednat o ozvláštnění, na mě osobně to působilo spíše jako rušivý element. Velká část příběhu se točí kolem milostného vzplanutí obou hlavních hrdinů, kteří se k sobě po krátké době, co se znají, ihned nastěhují. Už to samotné mi přišlo poněkud přehnané - celý vztah byl založen na jakési fascinaci a vášni, která působila skoro až nereálně. 



Nádherně divoká a jedinečná láska, která přesně vzato začala kádinkou, končí tragicky mrtvolou.


We are all made of stars.
Když pomineme oba hrdiny, kteří se chovají jako dva psychopati, není samotný příběh až tak špatný (kazí ho především hlavní hrdinka, k tomu se ale dostanu později). Samotné části s vyšetřováním mne bavily a byly z celé knihy asi tím nejlepším. Na konci jsem byla výsledkem vyšetřování vážně překvapená, vůbec jsem netušila, že to autorka pojme takto. Neřekla bych úplně, že jsem s koncem souhlasila, ale k celé knize se to vlastně hodilo. Dalším zajímavým prvkem celé knihy je vztah hlavní hrdinky a jejího otce. Kdyby se Irma Krauss zaměřila spíše na něj, udělala by mnohem lépe. A teď už k samotným hrdinům.

Jako první začneme Amandou. Netuším, v jakém stavu Irma Krauss byla, když tuhle ženskou tvořila, ale za mě jen jedno slovo - proboha. Divím se Bravovi, že s tou ženskou vydržel. Amanda vypadá na první pohled jako zajímavá hrdinka - je diabetička, což dává na každé straně náležitě najevo, neustále si píchá inzulín a jí hroznový cukr a pořád se zmiňuje o hypoglykemii. Člověk by čekal, že o sebe bude patřičně dbát. Netuším, jestli si autorka o cukrovce něco nastudovala nebo ne, ale Amanda se jako nemocná rozhodně nechovala. Amanda je nerozumná, dětinská a chová se jako největší královna světa (a chudinka zároveň). Charakterizovalo by ji jedno slovo - sobec. Bravo byl o něco zajímavější, skejťák z Chorvatska, který si jezdí pro vlastní zábavu. Škoda, že potkal Amandu a celá jeho kariéra zmizela v plamenech jejich lásky, která byla naprosto uspěchaná a vážně netuším, kde se ten nehynoucí cit po tak krátké době vzal. Abych ale Irmě Krauss jen nekřivdila, Amandin otec to plně vynahradil a já si ho hodně oblíbila, i přes nenávist jeho dcerušky. 


Dostáváme se tak k mým dojmům. Čtené Otráveného štěstí bylo jako jízda na horské dráze. Četlo se to dobře, o tom žádná. Části s vyšetřováním jsem si užívala na sto procent (nebyla tam ta otravná blbka). V podstatě to bylo nenáročné oddechové čtení, které jsem si v některých pasážích i užila. Hlavním kamenem úrazu ale bylo vyprávění v přítomném čase, které mi tu vůbec nesedlo a především Amanda, která mě dokázala vytočit k nepříčetnosti a zařadila se tak na seznam nejhloupějších hrdinek, o kterých jsem četla. Což je vážně škoda, protože nápad s tím, že je diabetička, by se dal moc pěkně využít. Ještě bych přidala oslovování Tygříku a tygrované tričko. Od teď jsem alergická na Bravovo tygrované triko.


iℕsƲℒiȵ ℙuℳ℘ ♥Otrávené štěstí bych tak doporučila všem, kteří hledají lehce psycho příběh o tom, jak dokáže být láska toxická. Pokud překousnete naprosto šílenou hlavní hrdinku, najdete poměrně zajímavý příběh s mrazivým koncem.

Celkové hodnocení:  65 %


Děkuji nakladatelství YOLI za poskytnutí recenzního e-booku.

Více o knize ZDE

Zdroje:

Anotace a obálky
Obrázky

1 komentář :

  1. Tak si na to nadávala, 2* na Goodreads a tu dáš také vysoké hodnotenie? :O Ja som sa tešila, že sa pobavím na negatívnej recenzii a ono nie -_-

    OdpovědětSmazat