Recenze - Vodopád

Oficiální anotace

Sedmnáctiletá středoškolačka Eureka Boudreauxová z Louisiany je z pokolení žen se zvláštním a děsivým prokletím: jejich slzy mohou rozpoutat potopu světa, stejně děsivou, jako byla ta biblická. Nesmí proto nikdy plakat.

Když se ale ocitne v ohrožení Eurečina rodina i její láska k tajemnému chlapci Anderovi – členovi sekty Sadařů, jejímž posláním je likvidovat dědičky prokletých slz –, Eureka se slzám neubrání. Svět se během krátké doby ocitá pod vodou a jediný, kdo může zvrátit zánik světa a zabránit návratu ztělesněného zla v podobě dávného krále Atlantidy, je sama Eureka. 

Proto se s Anderem, svou rodinou a nejlepší kamarádkou vydává přes oceán do tureckých hor. Tam v jeskyni ukryté čarodějnou clonou před zraky okolí žije další odpadlík sekty Sadařů, Solon. Jen on zná tajemství Atlantidy i toho, jak by Eureka mohla zabránit jejímu návratu nad hladinu. V boji o záchranu zbytku planety má však dívka obětovat to nejdražší – své nejbližší, svou lásku i svoje sny.

Proč jsem si knihu vybrala

Lauren Kateová je jedna z YA autorek, s kterými jsem kdysi začínala. Po konci Slzy jsem byla vážně dost natěšená na pokračování, protože mě vážně zajímalo, co s Atlantidou provede. Navíc má Vodopád nádhernou obálku. Kdo by odolal?

Něco málo k obálkám



Naše obálka je bezkonkurenčně nejhezčí. Alespoň pro mě. Líbí se mi to sladění barev. Špatné nejsou ani ostatní - líbí se mi jak ta vlevo, tak i ta vpravo. Skvěle vystihují podstatu knihy.



Slečna v žluté mi moc nesedla, ale jinak je pěkná. U obálky vpravo se mi zase děsně líbí modelka - ten pohled je dokonale vražedný (jdi, temná Eureko!).

Hodnocení

Eureka, dědička prokletých slz, které mají moc přivést zpět ztracenou Atlantidu, zaplakala a přivolala tak na svět strašlivou potopu, která vše zaplavila a vyžádala si spoustu lidských životů. Eureka unikla spolu se svou rodinou a Anderem jen tak tak. Ztratila navíc svého nejlepšího kamaráda, kterého posedl atlantský princ Atlas, který touží po pomstě. Eureka má jen jedinou možnost - najít způsobit, jak vše napravit a vyrovnat se s Atlantidou, která se pomalu probouzí. Mohl by jim pomoci tajemný Solon, který patří mezi sadařské vyhnance, stejně jako Ander? Jak se Eureka vyrovná s temnoutou a ztrátou milovaného přítele? Jedna slza může změnit úplně vše...

Vodopád je druhým dílem z plánované trilogie z pera Lauren Kateové, která se proslavila především díky své tetralogii o padlých andělech. Oproti poměrně nudnému prvnímu dílu s pomalým rozjezdem je pokračování o poznání akčnější už od samého začátku. Hlavní hrdinka se musí vyrovnat s pohromou, kterou sama způsobila. Samotná zápletka se hodně točí kolem magických schopností a samotné Atlantidy - což je rozhodně plus. O trochu slabší už je samotné provedení. Přišlo mi, že se autorka snažila vytvořit co nejbarvitější a nejoriginálnější svět, a přitom ho trochu přeplácala. Některé prvky se hodně bijí - ať už jde o rychlé nabytí schopností, o kterých hrdinové neměli před pár kapitolami ani tušení či podivné tvory, o kterých se vám mohlo nechat jen zdát. Velkou ránu zde utrpěl i milostný trojúhelník - Ander a Eureka se mají hluboce milovat, Ander mi ale připomíná spíše leklou rybu, která se bojí akce. O něco lépe je na tom Brooks - jeho láska mi přišla celkem uvěřitelná.

"Člověk musí milovat, aby mu to zlomilo srdce. Zlomené srdce znamená pláč."

Velmi důležitým pilířem celé série jsou bezpochyby postavy. Hlavní hrdinka Eureka tu dostává oproti prvnímu dílu daleko větší prostor na duševní rozvoj - její proměna mě na knize bavila skoro nejvíc. Sice je to pořád stejná náladová husička topící se v neštěstí, na povrch se ale pomalu dostává její temná stránka, která je daleko zábavnější. O leklé rybě Anderovi se nemá smysl zmiňovat - pokud jste jeho fanoušky, k dobru autorky alespoň to, že se dovíte více o jeho minulosti. Brooks je kapitola sama o sobě - i když se v jedničce choval jako kretén, měl k tomu dobrý důvod. Ve dvojce si to hodně vyžehlil - není totiž vůbec snadné být posedlý atlantským princem, který touží jen po odplatě. Hodně prostoru dostali i Eurečini sourozenci - malá dvojčata, William a Claire, stejně jako její nejlepší kamarádka Cat.

A mé vlastní dojmy? Jak se mi kniha vlastně líbila? Popravdě jsem z ní poněkud rozčarovaná. Od Vodopádu jsem si slibovala hodně - první díl mě spíše zklamal a měl pomalý rozjezd, takže jsem v pokračování čekala velké věci. To se ale nestalo. Spíš mi přišlo, že se autorka snažila zkombinovat hodně věcí dohromady a výsledek je trochu přeplácaný. Nad pár věcmi jsem vážně kroutila hlavou, jestli si nedělá Lauren legraci.

Na druhou stranu mi ale Reka přišla o hodně snesitelnější. Andera jsem ignorovala. A užila jsem si taky o dost více Brookse a Atlase. Když tedy přimhouřím oko nad těmi šílenostmi, byla to pěkná jízda. Alespoň se tu objevila Atlantida, i když jen na chvíli. Oproti jedničce ale přeci jen posun... Navíc jsem se zamilovala do Solona, kterého Kateová vykreslila moc pěkně. Škoda, že se stalo to, co se stalo. Jsem vážně zvědavá, co chce Lauren dělat ve trojce - konec dvojky je totiž ve stylu jednorožci na duze. No, uvidíme.

Vodopád bych doporučila všem milovníkům paranormálních romancí, kteří hledají knihu s krásnou obálkou a velkolepou romancí a milostným trojúhelníkem. Hlavní hrdinka je sice trochu depresivně švihlá, ale to k autorce už asi patří.

Celkové hodnocení:  75 %

Děkuji nakladatelství YOLI za poskytnutí recenzního e-booku.
Více o knize ZDE

Zdroje:
Anotace a obálky
Obrázky