Recenze - Kečupová mračna

Oficiální anotace

Patnáctiletá Zoe tráví noci neobvyklým způsobem: v zahradní kůlně píše dopisy Stuartu Harrisovi, usvědčenému vrahovi odsouzenému k trestu smrti, toho času v texaské věznici. Je přesvědčená, že jen on může pochopit její neobvyklý příběh. O jejím tajemství nemá nikdo v okolí ani zdání, přesto se rozhodla svěřit ho papíru, v naději, že tak odčiní své chyby.

Proč jsem si knihu vybrala?

Popravdě jsem o knize v životě neslyšela do chvíle, než mi byla nabídnuta k recenzi. Teprve pak jsem ji začala vídat i u slovenských kolegů, kterým začala chodit poštou. A tak jsem si přečetla anotaci a zjistila, že by to mohlo být něco přesně pro mě. A tak jsem se do kečupu nadšeně vrhla...


Něco málo k obálkám

Naše obálka je vážně něco... zamilovala jsem se do ní. K příběhu se dokonale hodí. Mám ráda červenou. Pokud jde o ostatní obálky, tak si nemůžu vůbec stěžovat. Ptáčky mám ráda... a ke knize se taktéž hodí. Takže z mé strany palec nahoru.

Hodnocení

Román v dopisech - stále častější forma, kterou autoři pro své romány volí. V Kečupových mračnech se seznámíme s patnáctiletou Zoe, která si jako svého adresáta vybrala vězně odsouzeného na smrt, Stuarta z Texasu, o kterém si myslí, že jako jediný pochopí její tíživou situaci, o které nemá tušení ani její rodina. Zoe v sobě dusí temné a děsivé tajemství, které ji pomalu užírá zevnitř. Dokáže se mladá dívka postavit na vlastní nohy a díky dopisům tak čelit i vlastním démonům a vyrovnat se s tím, co udělala nebo se nechá pohřbít vlastní vinou?

Kečupová mračna jsou samostatně stojícím románem z pera Annabel Pitcher, která už od začátku volí netradiční zpracování - celá kniha je psána ve formě dopisů, které hlavní hrdinka adresuje vězni odsouzenému na smrt a vylévá si v nich srdce. Příběh bych zařadila nejspíš mezi young adult contemporary literaturu - odehrává se to v reálném světě, konkrétně v Anglii. Autorčin styl je velmi čtivý a knihu budete mít slupnutou za chviličku (mně to trvalo jedno odpoledne). Velkým plusem je především autentické vylíčení života teenagera - Annabel dokázala zachytit přesně emoce, které v dané chvíli hlavní hrdinka prožívala. Zabývá se také ne zrovna příjemnými tématy, která jsou poměrně depresivní. Už z prvních stran je jasné, že nepůjde o veselý příběh. Další důraz je také kladen na rodinu - ve vedlejších linkách se tu dovídáme i něco o problémech Zoeiny rodiny.

"Pastičky na myši? Mohla sis vybrat cokoliv na světě a ty řekneš, že pastičky na myši?""No, víš...""Co třeba aligátoři nebo černý díry plný hadů? Ne, jenom prťavý pastičky na myši s kouskem sýra jako návnadou."

Dostávám se pomalu k postavám. Hlavní hrdinka Zoe je ještě poměrně mláďátko, což se odráží i na jejím myšlení. Nutno ale podotknout, že během celé knihy prošla nějakým tím psychickým vývojem. Zoe byla sympatická hrdinka - líbilo se mi především to, jak zvládala konflikty a vyrovnávala se s tím, co se jí stalo. Navíc ji fascinují ptáci - což mě hodně nadchlo vzhledem k tomu, že o těchto opeřencích píšu bakalářku. Autorce se povedlo velmi dobře vykreslit i ostatní postavy - Aarona, Maxe, Lauren, obě Zoeiny sestřičky, jejího otce a nesnesitelnou matku... Každý má ve skříni strašáky... a Annabel Pitcher se je nebojí odhalit. A i když se tu vězeň Stuart neobjevuje osobně, díky dopisům hlavní hrdinky jsem si o něm utvořila poměrně přesný obrázek. Určitě bych ocenila, kdyby nám autorka ukázala celou jeho back story!

Jako poslední jsou tu mé vlastní dojmy. Po přečtení anotace jsem se na knihu vážně těšila a musela se do ní taky okamžitě pustit. A vůbec nelituji! Kečupová mračna mne naprosto vyrazila dech. Asi to není ten nejúžasnější příběh na světě, ale já ho prožívala se Zoe od začátku do konce. Kam se hrabe nějaký Green. Líbila se mi celá zápletka, romantika a forma knihy - dopisy nebo e-maily totiž zbožňuji. Zoe vůbec nebyla dokonalá, možná trochu dětinská... ale kdo z nás vlastně je? Pak je tu motiv ptactva... Ano, prosím! Chcete vědět, co mě na knihu naprosto nalákalo? Věta na obálce o tom, že Zoe něco provedla a ono jí to prošlo. Závěr mi dokonce vehnal slzy do očí... (což v tom vlaku mezi lidmi vypadalo vážně vtipně). Chápu, že tenhle styl psaní asi nesedne úplně každému, ale určitě to s Kečupem zkuste. Za zmínku stojí o velmi povedené ilustrace, které knihu provázejí.

Kečupová mračna bych doporučila všem, kteří hledají realisticky podaný příběh obyčejné teenagerky, která se snaží vyrovnat s pocitem viny. Zajímavé zpracování jako bonus k tomu.

Celkové hodnocení:  4.5 z 5 hvězdiček

Děkuji nakladatelství Slovart za poskytnutí recenzního výtisku.
Více o knize ZDE

Zdroje:
Anotace a obálky
Obrázky