To nejlepší + největší zklamání za rok 2016

Další rok za námi a já jsem tu s dalším shrnutím a tím nejlepším a nejhorším, co mi daný rok přečetl. Přečetla jsem celkově 118 knih (nepočítám re-readingy), takže jsem splnila i GR výzvu, kterou jsem měla nastavenou na 100 knih, což je takové optimální. Nejprve se podíváme na to nejlepší. Pokud jsem k dané knize napsala recenzi, najdete jí pod proklikem na obálku.

TOP 12 NEJLEPŠÍCH KNIH

I když knihy v téhle přihrádce nemám seřazené podle toho, jak se mi líbily, jeden vítěz tu přece je. Knihou roku 2016 se stávají Čarodějky ze Salemu od Arthura Millera. Byla to první kniha, kterou jsem od autora kdy četla, ale tahle divadelní hra si mne získala absolutně vším - jazykem, stylem psaní, příběhem, postavami. Skvělá je i filmová adaptace, z které mne mrazilo po zádech. Hned po Salemu následuje Illuminae, které jsem měla možnost číst jako arc a které si mne získalo vším - grafickým zpracováním, příběhem, postavami. Už minulý rok u mne bodovaly hlavně scifárny, a nejinak tomu je i letos. Nesmím zapomenout ani Queen of Shadows. Třetí díl mě moc nebavil a chtěla jsem to se Sarah už vzdát, ale QoS mě naprosto vyrazila dech. Akční od začátku do konce, neštvala mě ani ta Manon a hlavně se tu objevila Lysandra, kterou mám ráda už z Assassin's Bladu.

Dalo by se říct, že jsem v roce 2016 dočetla i všechny knihy od Ruty Sepetys, které jsem měla nepřečtené v knihovně. Favoritkou se stala Sůl moře, která vypráví pohnutý příběh z druhé světové války o potopení jedné lodi. A proč se mi to tak líbilo? Autorčin styl psaní a Alfred, pseudo Hitler. Další topovkou je The Forbidden Wish od Jessicy Khoury, který je inspirován východní kulturou z Arábie. Od autorky jsem kdysi četla Počátek, který mne až tak nenadchl, ale TFW byl úplně jiný. Napínavý, zajímaví hrdinové a nepustil. A dokonce i překvapil. Do předních příček se dostala i nějaká ta contemporary - The Way I Used to Be, která vypráví o znásilnění. Silný příběh o tom, jak něco takového dokáže člověka změnit v trosku.

Bez šance od Neala Shustermana jsem četla někde k začátku roku, tudíž si to už moc nepamatuju, co si ale pamatuju je to, že jsem ji přečetla na jeden zátah. A byla jsem šokována. Bylo to takové... syrové a znepokojující. Doufám, že u nás vyjdou další díly, protože to bylo vážně něco. Další contemporary, která mi vzala srdce, je Dám ti slunce. Autorčina kniha Nebe je všude, kterou jsem četla předchozí rok, mne tak nezaujala, ale Slunce bylo úplně na jiné úrovni. Příběh o dvou sourozencích vyprávěný z dvou pohledů, jeden ze současnosti a jeden z minulosti. Jandy Nelsonová to s jazykem umí. Pokud chcete příběh, který vám vezme srdce, pak doporučuji. A aby se tu objevila i nějaká ta manga, nesmím zapomenout na Black Butlera, Volume 14. Campania Arc patří mezi jedny z mých nejoblíbenějších. Pokud máte rádi Titanic, pak se vám to bude líbit.

O tom, jak je Rudý úsvit úžasný, jsem slýchala už hodně dlouho. Konečně se dočkal překladu i u nás, a tak jsem neváhala. A měli pravdu. Rudý úsvit je super. Už dlouho jsem nečetla dobrou dystopii, a proto jsem byla unešená. Začátek je sice nudný, ale jakmile se Darrow dostane na Akademii, už to jede. Dalším velkým překvapením byla The Girl at Midnight. Nádherná obálka, zajímavý fantasy svět a dokonce i jeden gay pár, který mi hodně připomíná Maleca! Na konec tu mám This is where it ends, které je o střílení na americké škole. Důležitý problém, o kterém by se mělo psát víc.

NEJVĚTŠÍ ZKLAMÁNÍ ROKU 2016

K dokončení série o Syrénách mi chybělo přečíst jen poslední díl, Of Neptune. Předchozí díly a novely byly fajn, takové odpočinkové. Kdyby autorka Neptuna vynechala, nic by se nestalo. Bylo to absolutně nudné a řešil se tam jen vztah mezi Emmou a Galenem. Ztráta času. Gantz 12 vybírám jen jako zástupce celé mangy. Čtu jen kvůli tomu, že mangy prostě dočítám. Upřímně doufám, že s novými hrdiny se to zlepší. Reign of Shadows má sice nádhernou obálku, ale to je tak všechno. Sophie Jordan mám ráda, ale RoS je podle mě jen takovým předskokanem pro další díl. Byla to absolutní nuda.

Na Never Never, Part 3 jsem čekala dlouho. Doufala jsem, že se konečně vyřeší záhada kolem celé amnésie. Hořké zklamání. Autorky neuměly vymyslet nic lepšího a skončily to absolutně klišoidně, což celé sérii ubralo na jejím kouzle. Po x letech se svého konce konečně dočkala i další manga, a to Bleach, Volume 74. Nevím, co jsem čekala, ale to, co Kubo na konci udělal, absolutně neschvaluji. Prakticky nic se nevyřešilo. Veronica Rossi patří mezi mé nejoblíbenější autory dystopií. Proto jsem doufala, že stejně dobří budou i Riders. Další nuda. Nezajímavé postavy a absolutně nevyužitý koncept jezdců Apokalypsy.

Ne, že by Láska mezi písmenky byla až tak špatná, ale dle mého názoru spíše zbytečná. Kdo četl první díl, pak ví, co se tam dělo. Kdo ne, pak ho lituju. Bez prvního dílu bych byla ztracená. Nemám moc ráda výplňkové díly a i když Prince zbožňuju, Lásku mezi písmenky bych klidně oželela. Na to, jak mám ráda Richelle Mead, se Neslyšno nepovedlo. Jde o stand alone. Kámen úrazu? V téhle knize se neděje absolutně nic a je to jedna velká nuda. Hlavní hrdinka je navíc tak nevýrazná, že to víc ani nejde. A Oheň? Čekala jsem, že se v posledním díle něco vyřeší. Předchozí díly patří k mým oblíbeným... Byla jsem zklamaná. Smrt některých postav ničemu nepomohla a celý svět tak přišel vniveč.

Steel Scars jsou sbírka dvou povídek k Red Queen. Queen's Song byla super, bavila mě. Ale ta druhá? Absolutně jsem ji nepochopila a doufám, že ji už nikdy nebudu muset číst. Zbytečná. A F*ck Love? Nebyla až tak hrozná, ale vadily mě tam některé prvky a na to, jak jsem čekala, že to bude bomba na mé city, jsem se nudila.

DALŠÍ KNIHY, KTERÉ SE NEVEŠLY DO TOP 12 NEJLEPŠÍCH

(proklikem na obálky se můžete dostat na recenzi, pokud jsem ji napsala)

A co vy a vaše top?

Hoďte mi do komentů odkaz, ať se taky pokochám!