Recenze - Píseň stínů

Oficiální anotace

Liesl se soustředí na svou hudební kariéru. Snaží se hledět jen do budoucnosti a nikoli nazpět, ale i tak je život mezi smrtelníky těžší, než si myslela. Její mladší bratr Josef je chladný a vzdálený, zatímco Liesl nemůže zapomenout na uhrančivého mladíka, kterého nechala v podzemí, a na hudbu, již v ní inspiroval. Když se ale bariéra mezi světy začne rozpadat, Liesl se musí vrátit do podzemí, aby odhalila tajemství života a smrti Krále duchů. Může zlomit pradávná pravidla světů? A jaký je skutečný význam oběti, když je osud celého světa a lidí, které miluje, v jejích rukou?

Proč jsem si knihu vybrala?

První díl, Píseň zimy, patři mezi moje nejoblíbenější knihy za minulý rok. Trochu se mi nechce věřit, že šlo o autorčinu prvotinu, protože to byla naprostá bomba. Krásný poetický jazyk, podzemní říše, hudba a celá ta atmosféra... To chcete! Proto jsem se nemohla dočkat vydání druhého dílu, na který jsem čekala jako na smilování. A dočkala jsem se!

Něco málo k obálkám

Jsem neskutečně ráda, že se nakladatelství CooBoo rozhodlo zachovat originální obálky, protože jsou naprosto nádherné. Nemyslíte?

Hodnocení

Liesl se úspěšně podařilo uniknout říši Krále duchů a její roli coby jeho královny. Nyní se snaží soustředit na svou hudební kariéru, která tak slibně začala. Návrat mezi smrtelníky ale není tak snadný, jak si představovala. Její mladší bratr Josef se změnil k nepoznání a Liesl v něm jen těžko poznává citlivého Sepperla, kterého nechala vstříc vlastnímu osudu. Bariéra mezi světy je navíc tenčí a tenčí a je jen otázkou času, kdy si strašlivý Divoký hon přijde pro oběť. Dokáže Liesl zjistit pravdu o prokletí Krále duchů a zachránit oba světy a své nejbližší před strašlivým osudem?

By Meekochan

Píseň stínů je druhým a závěrečným dílem dilogie z pera S. Jae-Jonesové, který vyšel u nakladatelství CooBoo. Příběh přímo navazuje na události prvního dílu, který skončil Liesliným návratem do říše smrtelníků. Autorka děj své knihy zasadila do fiktivního světa, který se skládá z našeho světa a nadpřirozeným světem, do kterého spadá i říše Krále duchů. Stejně jako v prvním díle, i v pokračování hraje jednu z nejdůležitějších rolí jazyk, kterým je příběh napsaný. Je dost poetický, tudíž se nebude líbit každému. Kniha je také hodně ovlivněna hudbou, tudíž je třeba počítat i s tím. Narozdíl od prvního dílu se v Písni stínů s akcí moc nesetkáte. Celá kniha zobrazuje spíše psychologický vývoj hlavní hrdinky a vyrovnání s tím, kým je. Děj tedy ubíhá spíše volnějším tempem, přesto však neztrácí na své čtivosti.

Tenhle život jsem si přála. Tohle bylo vyvrcholení všech mých přání a tužeb. Jen jsem potřebovala čas. Zase budu sama sebou, celá. Budu. Budu. Ale ať jsem hrála, jak jsem chtěla, jakkoli jsem jej volala, Král duchů nepřicházel. Byla jsem sama. 

Sheila, She's going book crazy

Postavy jsou jednou z nejdůležitějším prvkem celé série. A v druhém díle to platí dvojnásob, jak jsem již zmínila výše. Nejvíce prostoru zde dostává hlavní hrdinka Liesl, která má už od narození hudební nadání a umí skládat. Po návratu z říše Krále duchů se ale necítí sama sebou a jen stěží se dokáže vyrovnat s tím, co se stalo. Liesl byla v celé knize poměrně na odstřel, což mi ale přinejmenším nevadilo. Ukazovalo to na to, že i ona je jen člověk a má své chyby. Její duševní vývoj a smíření sama se sebou byla moje nejoblíbenější část příběhu. Hodně mi v tom připomněla Ignite Me. Jejího mladšího bratra Josefa mám ráda o poznání méně, takže mne jeho kapitoly až tak nezajímaly. Jeho vztah s Liesl ale už za zmínku stojí, protože tvoří velkou část příběhu. Pokud se těšíte na Krále duchů, tak v knize skoro není. Autorka představuje také nové postavy, které byly různorodé a dost zajímavé.

Nakonec si nechávám své dojmy ze čtení téhle zajímavé a poetické knihy. První díl jsem si naprosto zamilovala, a tak jsem měla velká očekávání i od závěrečného dílu. A ta se mi splnila! Sice jsem nedostala to, co jsem čekala, ale abych řekla pravdu... Dostala jsem ještě něco lepšího! Už jsem se zmiňovala o nádherném poetickém jazyku, kterým je kniha napsaná. Potěšil mne i fakt, že se část příběhu odehrává na území Čech, což mne dost překvapilo. Na druhou stranu to ale dává smysl... Jak jsem již zmínila před tím, Píseň stínů není pro každého. Najdou se jistě tací, kterým kniha bude připadat nudná. Já jsem si užila každou stránku a mohu více než doporučit. Rozhodně se zařadí mezi nejlepší knihy, které jsem za letošek přečetla.

Píseň stínů bych doporučila všem, kteří hledají knihu s krásným jazykem o hudbě, mytologii a v neposlední řadě o seberealizaci.

Celkové hodnocení: 4.5 z 5 hvězdiček

Děkuji nakladatelství CooBoo za poskynutí recenzního výtisku.

Více o knize ZDE

Zdroje:
Anotace a obálka