Vendea's dream world of books: Recenze - Upír s tváří anděla

Anotace:

Příběh upíra - Armanda - věčně mladého upíra s tváří Botticeliho anděla. Armand, nyní prochází napříč staletími do Kyjevské Rusi (jeho dětství) - zničeného města pod nadvládou Mongolů - a do starověké Konstantinopole, kde ho tatarští nájezdníci prodají do otroctví. A v nádherném paláci renesančních Benátek ho nalézáme citově a intelektuálně vázaného na velkého upíra Maria, který se mezi lidmi vydává za záhadného, samotářského malíře a obdaří Armanda darem upírské krve. Jak se román žene k vyvrcholení, pohybuje se mezi přepychovými a elegantními scénami, mezi bojem, požáty a uctívání ďábla v Paříži 19. století stejně jako v dnešním New Orleansu, vidíme jeho věčně zranitelného a romantického hrdinu, nuceného volit mezi svou soumračnou nesmrtelností a spásou nesmrtelné duše.

Pocit po dočtení: Ach, Armande...

Proč jsem si knihu vybrala

The Vampire Armand (The Vampire Chronicles #6)

Zaprvé, štve mě, že v Česku je Anna Rice tak nedoceněnou autorkou. V cizině se její knihy vydávají jedna báseň, a u nás se českého překladu dočkalo jenom Interview s upírem (které je i zfilmované - úžasný Antonio Banderas, Tom Cruise a Brad Pitt v jednom filmu), Upír s tváří anděla a Hodina čarodějnic, plus Ramses Prokletý. Kam se na Annu hrabe nějaká Stephenie Meyerová, Upíří krony od Rice jsou daleko obsáhlejší a dějově lépe zpracované. Proto jsem neváhala a po překvapení v knihovně jsem si Upíra Armanda (debilní překlad, v originále to je taky The Vampire Armand) musela prostě půjčit.

Něco málo k obálkám

U české obálky nechápu, kam dali autoři oči. Co to proboha je? Armand má být nadlidsky krásný. Možná pokus o obraz? No nevím, pokládám to za špatný vtip pro tak úžasnou knihu, jakou Upír je. V zahraničních obálkách jsme na tom daleko lépe (je jich hodně, tudíž hodím jen pár odkazů). Už z toho vidíme, že Anne Rice je skutečně dobře prodávanou autorkou.

O Vampiro Armand (As Crônicas Vampirescas, #6)

Hodnocení (může obsahovat spoilery)

Ach, kde jen začít. Hned zezačátku vás ujišťuji, že Armand je právě ten samý Armand, kterého jste mohli vidět ve filmu Interview s upírem, kterého ztvárnil Antonio Banderas. Hrál vskutku dobře, až s tím rozdílem, že knižní Armand je mladší, je mu kolem 17. A je zrzavý. Armand je prostě na 100% zrzoun.

Autorka knihu začíná výletem do Armandovi minulosti. Armand se stejně jako Lestat rozhodl povědět svůj příběh a sepsat jej do knihy, kterou by si lidé později mohli pamatovat. Zdrcený upír putuje do historie a začíná svůj život coby člověka v Kyjevské Rusi. Setkáváme se zde s jeho rodinou a především otcem, který býval lovec. Tato část minulosti je pro Armanda velmi důležitá, jelikož později vyplnila některé jeho myšlenkové pochody (zamyšlení je v knize požehnaně). Chudák chlapec si musí prožít drsné dětství a později i uvěznění v jakémsi podzemním chrámě, kde musí malovat ikony světců (ty padouši mnichové tvrdili, že dostal dar od Boha). A tak překrásný Armand tráví čas zavřený v kobkách malováním šílených světců.

Zvrat nastává teprve poté, co je Armand vyveden a na cestě s otcem jsou přepadeni (myslím, že byli na cestě dát princovi jeho ikonu). Chlapec je odvlečen do otroctví. Přes všechny nesnáze se nakonec dostává na lodi do Konstantinopole, kde si Armanda všimne překrásný blonďatý umělec Marius de Romanus, pán Benátek. Je chlapcem okouzlen a vezme ho tedy pod svá ochranná křídla do Benátek. Armand je okouzlen okázalým životem v palazzu, kde bydlí s Mariem a ostatními malými chlapci, jež mají tvář Botticeliho anděla. Marius je mistr malíř, jeho obrazy jsou světově prodávané a o peníze tedy nemá nouzi. Armand se stane jeho jakýmsi oblíbencem. Armand je okouzlen italským uměním (zná totiž jen to slovanské, z Rusi). Během dalších stran pozorujeme duševní pochody, ve kterých se vrací k rodině, době, kdy byl zavřen v kobkách a k úvahám o životě všeobecně.

Jakmile Armand trochu povyroste a je z něj mladý muž, seznámí se s Lordem Harlechem, jež ho naprosto okouzluje. Nakonec ale dojde k souboji a Armand je pobodán. Hrozí mu smrt a tak na pokraji života a smrti se z něj stane tvor noci (poté, co mu to Marius samozřejmě vysvětlí) a je mu dán Dar temnot. Pro Armanda to má zvláštní účinky, napil se totiž krve Upíra Millénia, původního upíra, starého. Marius je totiž Hlídačem těch, kteří musí být střeženi (Akasha, pokud jste viděli či četli Královnu prokletých, víte, o co jde). Mimoto se Armand také sbližuje s krásnou kurtizánou Biancou de Solderini, která je často Mariovým hostem.

V dalších kapitolách prožíváme Armandův život coby novopečeného upíra. Je ještě krásnější než býval. Také se dovíme něco málo o tajemném Mariovi, který patří mezi jedny z nejsilnějších. Zvrat nastává až po napadení Benátek satanským upířím kultem, který změní Armandovi život. Abych moc neprozrazovala děj, tak jen ve zkratce dodám, že následovné pokračování příběhu je doopravdy temné, stejně jako Armandovi myšlenky. Dostává se později do Paříže (pořád je zde satanský vůdce Santino), kde zakládá Theatre des vampires, upírské divadlo, kde coby vůdce vede upírský kult. Během pobytu zde se setkává s mladým a vypočítavým Lestatem Liouncourtem či Louisem Point du Lacem (oblíbený ufňukánek Brad Pitt). Příběh pokračuje až do současnoti v New Yorku (setkáváme se zde s dějem, který je podrobně vylíčen v Interviu s upírem). Bonusem je také nalezení spícího Lestata či Armandovo sebemrskačství. Končíme v rodince u mladého Benjiho a krásné pianistky Sybelle, jejíž symfonie je pro Armanda úžasnou ukolébavkou.

Styl psaní Anne mi doopravdy vyhovuje. Čtenáře může odradit malé písmo a těch skoro 600 stránek. Ale za přečtení to doopravdy stojí. I když je Upír s tváří anděla šestým dílem v Upířích kronikách (protože češi jsou debilní a rozhodli se vydat jen 1 a 6, a k tomu knihy nejsou prakticky k sehnání), můžete jí přečíst jako samostatnou knihu a rozhodně neprohloupíte. Kniha je rozdělena do několika útvarů, podle toho, v jakém období života Armanda se zrovna nacházíme. Chci upozornit, že Armand zde doopravdy vše prožívá a jeho pocity jsou zobrazeny více než dobře. Kdo by také nebyl zdeptaný, že? Psychologický přítel malého chlapce, který přijde o otce a nakonec velí velkému upírskému divadlu.

Upíři jsou zde vykresleni celkem běžně, nemohou na sluneční světlo (tedy kromě Dětí milénia, kteří se napili krve Akashy¨), kříže jim nevadí, spí v rakvích, pijou krev (docela často), někteří umí číst myšlenky, levitovat či zapalovat ohněm (jen málo z nich), neumějí se proměňovat v netopýry či vlky, do domu mohou vstoupit. Jsou velmi sexuálně náruživí a na pohlaví jim doopravdy nezáleží (zde se s tím setkáte také, hlavně Marius x Armand).

Všechny charaktery jsem si oblíbila a popis Kyjevské Rusi byl doopravdy zajímavý. Armand je na jednu stranu citlivý, ale za ta léta se z něj stal pořádný tvrďák. Kniha mi utekla zhruba za týden (chce to čas na zpracování). Dokonce jsem i na některých místech uronila pár slz.

Ach ano, a abych se vrátila k fimovým verzím, tak Marius byl také v Královně prokletých, kde z něj udělali oškliváka (není blond!) a z Amadea (jak také říkal Marius Armandovi) udělali zrůdičku. No, já myslela napoprvý, že to je holka! Ale aspoň je oproti Banderasovi zrzavej.. No..