Recenze - Deklarace smrti

Anotace

Velká Británie, rok 2140. Život na Zemi se změnil od základů. Lidská civilizace už není ohrožena smrtelnými nemocemi, na které věda objevila léky. Nesmrtelnost však přináší i možná rizika - největším z nich je přelidnění. Proto byla přijata Deklarace - každý obyvatel může mít jen jedno dítě... Kdo zákony poruší, bude potrestán. Patnáctiletá Anna se narodila rodičům, kteří měli dvě děti. Nyní je označována za "Přebytečnou". Jaký život ji čeká? Dokáže se vyrovnat se svým osudem vyděděnce?

Proč jsem si knihu vybrala

Deklaraci jsem neznala až do té doby než jsem zjistila, že Fragment plánuje knihu převydat v novém vydání. Zaujal mne celkem fakt, že tato dystopie vyšla už před lety. Kdo by nechtěl okusit pramatičku Hunger games nebo takové Divergence?


Něco málo k obálkám

 

Původní obálka Přebytečných, jak se Deklarace původně jmenovala. Je vidět, že vydání odráží dobu, v které vyšla. Kniha vypadá spíš jako futuristický příběh pro menší děti než dystopie pro mladé čtenáře. V rámci možností je ale obálka fajn, nemyslíte? Originální obálka pak už tolik fajn není - obličej je splácnutý, navíc nemá vlasy a podivně kouká.

 

Blížíme se k zlatému hřebu večera. Motýlí obálky. Jsem z nich popravdě celkem nadšená, zvláště z té druhé, červené. Připomíná mi to trochu Hunger games. 

Hodnocení 

Svět se změnil. Píše se rok 2140 a každý pár má povoleno mít pouze 1 dítě. Pokud chtějí víc dětí, musí za ně zemřít někdo jiný. Život za život. Do takového světa se narodila Anna. Měla tu smůlu, že její rodiče toto pravidlo porušili - a z ní se stala Přebytečná, která nemá právo na život. Poslalí jí do zařízení pro mladé Přebytečné, které jí má vychovat, aby si svůj život alespoň trochu zasloužila. Nesmrtelnost si totiž zaslouží jen Prvorození. Anna potkává Přebytečného Petra, který je úplně jiný než ostatní. Je celý systém doopravdy tak dokonalý, jak si Anna myslela?

Deklarace smrti patřila už ve svém 1. vydání ke knihám, kterou si jistě spousta mladých čtenářů půjčovala v knihovně. A měla důvod. Dystopický příběh je psaný velmi jednoduchým stylem, který není nijak zbytečně květnatý, na druhou stranu ale zaujme a neurazí. Celá společnost funguje na principu klasické dystopie - tyranie a držení společnosti v nevědomí. Celá zápletka se odehrává prakticky celou dobu v nápravném zařízení pro Přebytečné, kde Anna postupně odhaluje pravdu. Kniha má vzestupnou tendenci - ke konci se stupňuje i akce a napětí. Deklarace smrti je milou oddechovkou pro všechny milovníky dystopií. 

Jsem jenom Anna. Paní Pincentová je přesvědčená, že lidé jako já další jméno nepotřebují. Jedno úplně stačí.

Přebytečná Anna je typickou hrdinkou, která slepě věří tomu, co jí napovídají. Dodržuje zásady a drží se striktně pravidel. A i když se jí někdo (jako Petr) snaží povědět pravdu, nejdříve jí nechce vidět. Anna vyrůstala celý život v domnění, že si nezaslouží žít. Tloukli jí do hlavy, že jí rodiče nemilují. To se pěkně odráží i na ostatních postavách. Petr je oproti Anně neohrožený chlapec, který se nebojí postavit na stranu slabších. Petr byl o chlup zajímavější postava, Annu jsem si oblibovala jen velmi těžko.

Deklarace smrti je příběhem, který nadchne mladší část čtenářů (i když se jistě zalíbí i těm starším). Je to jednoduchý a nekomplikovaný příběh, který vás donutí zapřemýšlet nad lidskou rasou.

Celkové hodnocení:  80 %

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.
Knihu můžete zakoupit ZDE.

Zdroje:
Anotace a obálky
Obrázky