Recenze - Čistý

Oficiální anotace

Pressia si toho z Explozí ani ze života Předtím moc nepamatuje. Přespává ukrytá ve skříňce v ruinách starého holičství, kde žije se svým dědečkem, a myslí na to všechno, co je pro ni nenávratně ztraceno – jak ze světa zábavních parků, kin, narozeninových oslav, tatínků a maminek zbyl jen popel a prach, jizvy, trvalé popáleniny a zdeformovaná lidská těla. Jenže teď, když dospěla do věku, kdy se musí všichni hlásit k milici, kde z nich buď vycvičí vojáky, nebo je, jsou-li příliš postižení a slabí, využijí jako živé cíle, už Pressia nemůže dál předstírat, že je malé dítě. A rozhodne se pro útěk.

Existují ovšem i takoví, kteří apokalypsu přečkali bez postižení. Čistí. Přežívají v bezpečném úkrytu za zdmi Dómu, který chrání jejich zdravá, uměle zdokonalovaná těla. Jenže Partridge, jehož otec je jedním z nejvlivnějších lidí v Dómu, si připadá izolovaný a osamělý. Jiný. I jeho trápí pocit ztráty – možná proto, že se jeho rodina rozpadla, otec je emocionálně odtažitý, bratr spáchal sebevraždu a matce se do tohoto útočiště vůbec dostat nepodařilo. Nebo za to snad může jeho klaustrofobie: pocit, že tenhle Dóm se stává kolébkou mimořádně bezohledného režimu. Takže když z jedné nechtěně prohozené poznámky vyvodí, že jeho matka možná stále ještě žije, rozhodne se Partridge dát svůj život v sázku a uprchnout z Dómu, aby ji našel.

Proč jsem si knihu vybrala

Protože splynutí. Protože atomové bomby. Protože postapo. Potřebujete ještě další? Mám dojem, že je to jasné. Miluju knihy, kde jsou nějaké katastrofy (ne že bych po tom toužila v realitě, to ne). Čistého mám v hledáčku tak dva roky, co jsem poprvé zahlédla anglickou obálku. Dostala jsem se k němu teprve až teď. 

Trailer

Něco málo k obálkám



Nejprve pár slov k naší obálce. Osobně mi až moc připomíná nové vydání série Shatter Me, ale i tak není vůbec špatná. Ten vodopád je moc pěkný. Favoritem je ale přesto originální obálka s motýlem, která mne ke knize přivedla. Jednoduchá a nádherná. Špatná není ani ta vpravo, ohnivý nápis je fakt super.

Hodnocení

Exploze, které změnily svět mimo Dóm. Umírající lidé, zdeformovaní. Mrtví. Navždy spojení s věcmi, lidmi, rostlinami či zvířaty, s kterými v té chvíli byli v kontaktu. Pressia brzy oslaví šestnácté narozeniny, což znamená jediné - bude odvedena k milici, kde se z ní buď stane voják nebo pohyblivý terč, na kterém se budou ostatní cvičit. Ti silnější. Dívce zbývá jediné - utéct.

Partridge byl jedním ze šťatlivců, kteří našli svůj domov v Dómě, který ho ochránil před Explozemi. Jeho otec patří mezi nejvlivnější osoby v Dómu, takže se i od jeho syna očekává hodně. Partridge ale začíná pochybovat o všem, co samotný Dóm reprezentuje. Když navíc zjistí, že jeho matka, která je údajně mrtvá, možná žije někde venku, rozhodně se pro jediné - najít ji. Dokáže Čistý přežít venku v pustině? A jaký osud čeká Pressiu?

Čistý je prvním dílem z dystopické postapokalyptické trilogie z pera Julianny Baggotové. Autorka děj své knihy zasadila do alternativní Ameriky, která byla stižena Explozemi, které zničily většinu země a zanechali obyvatele umírající a zdeformované. Výjimku tvoří Dóm, kde žijí tzv. Čistí, ti, kteří přežili a jsou geneticky "čistí". Díky rozsahu knihy a alternativnímu světu je rozjezd pomalejší - čtenář se nejrpve musí prokousat sálodlouhými popisy toho, co se při Explozích vlastně stalo a jak celý svět funguje. Největší důraz je kladen právě na tzv. splynutí - mutace, které při dopadu bomb vznikly. Akce přichází až v druhé polovině knihy, kdy se začíná něco dít a hrdinové začínají luštit tajemství, která jim autorka nachystala. Příběh je vyprávěn z pohledu čtyř hrdinů - Pressie, Partridge, El Capitana a Lydy. Čtenáři tak dostávají možnost nahlédnout do životů různých obyvatel z různých společenských vrstev, což činí knihu daleko zajímavější.

Čistého spálíš a jeho popel vdechneš

Střeva si kolem krku zavěsíš

Vyrveš mu vlasy a provaz si z nich spleteš

Z kostí si polívku navaříš

Raz dva tři, tohleto mu patří

Raz dva tři a Čistí jsme teď my!

A jak dopadly postavy? Máme tu čtyři hlavní hrdiny. Každý z nich reprezentuje něco jiného. Abych pravdu přiznala, tak jsem měla občas problém se s nimi ztotožnit - snad je to díky tomu, co prožili... Největší část vyprávění zastává Pressia, jedna z přeživších Explozí, jejíž ruka splynula s hlavou dětské panenky. Pressia je hodně zvláštní hrdinka, která se však nechová nijak heroicky, takže je s ní snadnější se ztotožnit. Pak je tu Partridge žijící v Dómě. Lehce nudný, přitroublý a nafoukaný, takový mi tenhle floutek přišel.

O dost zajímavější je El Capitan, který vybírá nové rekruty do milice. Splynul se svým bratrem, který mu visí na zádech. Čtvrtá vypravěčka Lyda pochází také z Dómu a přišla mi stejně nevýrazná jako Partridge. No jo, Čistí jsou prostě nudní. Palec nahoru za postavu Bradwella, jehož záda splynula s ptáky. Zajímavá postava, která se chová tak, jak by měla a ještě si ji oblíbíte. Co víc si přát?

A jaké jsou moje dojmy z čtení téhle zajímavé postapo? Popravdě mě ten nudný popisný začátek skoro odradil. Nakonec jsem ale svou nechuť překonala a začetla se. Sice to trvalo, ale jakmile se objevil El Capitan, vše bylo jinak. Čistý se mi ve své podstatě vlastně líbil. Nejlepší na tomhle příběhu je určitě věc se splynutím - možná jsem blázen, ale je to prostě cool. Samotná zápletka v druhé části knihy také nebyla vůbec špatná - jsem vážně zvědavá, jak se to celé vyvrbí v pokračování. Příběh bych proškrtala a zkrátila ho o ty únavné popisy, pak bych byla spokojená.

Čistého bych doporučila všem milovníkům postapokalyptických příběhu s dystopickým tématem, kterým nevadí pomalejší rozjezd a vyprávění z více pohledů.

Celkové hodnocení:  80 %

Děkuji internetovému knihkupectví Martinus za poskytnutí recenzního výtisku.
Více o knize ZDE.

Zdroje:
Anotace a obálky
Obr.1: Pressia
Obr.2: Bradwell