Recenze - Já nejsem neviditelná

Oficiální anotace

Otec Laureth Peakové ji naučil sledovat opakující se události, vzory a čísla – což je něco, pro co má jeho dcera očividně mimořádné nadání. Její tajemství? Je slepá.

Pak se ovšem táta ztratí, Laureth popadne svého sedmiletého brášku a vydají se vstříc záhadě, která je dovede až do New Yorku. V tomhle velkoměstě je její dovednost vysledovat šokující a občas nebezpečné spojitosti dovede do světa plného temnoty.
Zachrání tátu i sebe?

Já nejsem neviditelná je spletitá skládačka o tom, že nic se neděje jen tak pro nic za nic a náhoda neexistuje. Třináctý román (že by přece jen náhoda? :)) proslulého Marcuse Sedgwicka, který nedáte z ruky ani po poslední stránce.

Proč jsem si knihu vybrala?

Ani vlastně nevím, proč jsem se do Neviditelné pouštěla, asi díky Booktube. Pár mých oblíbených booktuberů o ní v poslední době mluvilo, takže jsem prostě nemohla odolat. V knihovně ji měli, jsou prázdniny, tak co řešit.

Něco málo k obálkám



Neviditelná má fantastické obálky ve všech jazycích. Ani nevím, která se mi líbí víc, jestli ta naše (originální) či zářící originál... Hm, asi to bude nerozhodně. Mám ráda modrou, takže asi zůstanu věrná naší. Špatná není ani ta vpravo, i když je na tom s barevným rozložením o trochu hůře než originál vlevo.

Hodnocení

Laureth Peaková je dcerou známého spisovatele. Vyzná se v číslech, zvláště těch, která se opakují. A mimochodem je už od narození slepá. Když se ale její otec ztratí a matka nijak nereaguje na dceřiny prosby, vydá se Laureth spolu se svým mladším bratrem Benjaminem přes oceán do Ameriky, aby ho našla. Slepá dívka je vydána napospas skrovným nápovědám z otcova deníku a víře v to, že souhra náhod doopravdy existuje a že se v symbolech doopravdy ukrývá skrytý smysl. Dokáže se šestnáctiletá dívka se sedmiletým bratrem prodrat temnotou, která je ve městě světel obklopuje a najít ztraceného otce?

Já nejsem neviditelná je samostatně stojící román (již třínáctý) z pera Marcuse Sedgwicka, odehrávající se v reálném světě. I když se zdá, že hlavní zápletkou je Laurethino hledání otce, autor do svého románu zakomponoval daleko serióznější téma, které se zabývá koincidencí. Díky dívčině otci, která se s tímto tématem setkávala celý život, tak mají čtenáři možnost nahlédnout do spletitého výzkumu toho, jak přesně funguje souhra náhod, jaké poselství v sobě mají stále se opakující symboly a mnohé další. V tomto filozofickém nádechu se nese celá kniha. Mimoto se ale autor zaměřuje i na samotný fakt, že je hlavní hrdinka slepá a na to, jak se s tím vyrovnává jak ona, tak i její okolí. Příběh se čte velmi dobře, jelikož má kniha krátké kapitoly a autorův styl psaní se velmi dobře čte. Navíc jsou kapitoly proložené výňatky z otcova deníku, což děj příjemně zpestřuje. Kniha má spád a nechybí ani akce a napětí. Jakákoliv romantická zápletka chybí - autor se zaměřil na jiná, daleko závažnější témata jako je rodina a samozřejmě hlavní téma - koincidence.

Asi byste měli o mém bratříčkovi něco vědět.Pan Woodell by mě nejspíš setřel za omezenou slovní zásobu, ale Benjamin má tu...věc. 

Dostáváme se tak k postavám. Šestnáctiletá Laureth, která je navíc slepá, je sice velmi zvláštní, ale zato zajímavá hlavní hrdinka. Díky svému "postižení" a výchově rodičů se z ní stala vychovaná mladá dáma, která je hodně opatrná a bere ohledy na své okolí. Neméně zajímavý je i její sedmiletý bráška Benjamin, který všude chodí s vycpaným krkavcem Stanem. Na svůj věk je hodně vyspělý a je jedním z důvodů, proč jsem si knihu oblíbila. Jeho vztah k starší sestře je naprosto kouzelný. Sedgwickovy postavy v sobě nosí cosi zvláštního, co nedokážu tak úplně identifikovat. Nicméně vám alespoň trochu přiblíží to, jaké je to se v něčem odlišovat, a to po celý život.

A teď přicházejí mé vlastní dojmy. Neviditelná mne v hodně věcech překvapila. Rozhodně pozitivně. Nečekala jsem, že bude v takové míře filozofická - ale téma koincidence mě zajímá, tudíž jsem nemohla být spokojenější. O slepé hlavní hrdince jsem také nikdy nečetla, takže to byl takový debut. Příběhy odehrávající se v New Yorku mám ráda, takže pro mne další plus. Velkým plusem bylo to, že se to četlo samo a mělo to tu správnou atmosféru, kterou jsem při čekání na zprovoznění PC potřebovala (vážně, dvě hodiny mlácení a křičení na vlastní PC nepomůžou, ale Neviditelná ano). Většinu svých pocitů ohledně téhle knihy ani nemůžu vyjádřit a ještě nad ní budu přemýšlet. Každý si tohle musí zažít sám. Je to ten typ knihy.

Já nejsem neviditelná je kniha, kterou bych doporučila všem, kteří mají rádi netradiční a zvláštní příběhy a nebojí se i nějakého toho filozofování.

Celkové hodnocení:  88 %

Zdroje:
Anotace a obálky
Obrázky