Recenze - Moje sestra žije na krbové římse

Oficiální anotace

Stěhování mělo představovat příležitost, jak se odstřihnout od toho, co se stalo před pěti lety, a začít znovu. Jenže i v novém domově se desetiletému Jamiemu zdá, že je vše při starém – táta pije, máma dál žije s cizím pánem, sestra Jas nejí, kocoura Rogera to nezajímá a sestra Rose je pořád na krbové římse. A k tomu ho ještě posadí do lavice s jedinou muslimkou ve škole! Jak z toho ven? Sebere Jamie odvahu zdolat útrapy tak jako jeho oblíbený Spider-Man?

Vtipný i křehký příběh o klukovi, který se snaží zachránit svou rodinu, a o superhrdinství všedního dne.

Proč jsem si knihu vybrala?

Od autorky jsem četla Kečupová mračna, která se mi poměrně dost líbila, a proto jsem neváhala a využila příležitosti přečíst si další knihu Pitcherové. Oproti Kečupu se sice jedná spíš o middle grade, to mne ale vůbec neodradilo a do knihy se vrhla i tak. I když mi vůbec nedošlo, co název vlastně znamená.

Knižní trailer 

Něco málo k obálkám

Jsem ráda, že se nakladatelství Slovart rozhodlo ponechat jednu z originálních obálek, protože je neskutečně cute a vypadá naživo fakt dobře. Navíc to grafické zpracování! Ani další zahraniční obálky nejsou vůbec špatné, ale ta naše u mě zaručeně vede!

Hodnocení

Desetiletý Jamie přišel během teroristického útoku o sestru, kterou jeho rodiče i po tolika letech uctívají jako jakousi modlu a mrtvá Rose má v rodině nepostradatelné místo - v urně na krbové římse. Jamie a jeho starší sestra Jas, Rosino dvojče, se musí srovnat s novým prostředím, které přineslo stěhování - nová škola, noví přátelé a otec, který stále pije. Jamie má tu smůlu, že ho ve škole posadí k jediné muslimce. A to není vše... Dokážou se rodiče oprostit od ideálu mrtvé Rose a začnou se konečně věnovat svým dvěma dětem, z nichž jedno trpí nedostatkem lásky, která se mu nedostává a druhé vědomě hladoví?

Zdroj

Moje sestra žije na krbové římse je další ze standalone počinů Annabel Pitcherové, které u nás v překladu již vyšla Kečupová mračna (taktéž u Slovartu). Oproti Kečupům je ale hlavním vypravěčem této knihy desetiletý chlapec, čemuž odpovídá i styl vyprávění. Čekejte tedy lehkou naivitu a pohled dětskýma očima, který se od toho dospěláckého o dost liší.

 Autorka se v knize zaměřila na celou řadu velmi závažných problémů, s kterými se malý Jamie musí srovnat. V první řadě je to to, jaký efekt může mít ztráta milované osoby na celou rodinu a k čemu to až může vést. Osobně jsem Jamieho rodiče nenáviděla za to, jak mrtvou Rose idealizovali a nedokázali se odprostit od toho, že je mrtvá. To, jak zemřela, vede i k dalšímu problému, a to je rasismus. To se odráží především v Jamieho vztahu se Sunyou a tím, jak se k muslimům staví jeho vlastní otec. Ten reprezentuje problém alkoholismu. V knize nenajdete téměř žádnou akci. Tempo je hodně táhlé a pomalé a pro milovníky svižnějšího vyprávění není moc vhodné. Sama jsem se místy nudila, i když se autorka snažila zahrát na citovou notu. To se jí napůl povedlo.

"Rosin pokoj je posvátný, Jamesi. Nechoť tam, Jamesi. Je posvátný." 

Nechápu, co je posvátného na pár starých panenkách, smradlavé růžové dece a olysalém medvídkovi. 

Kromě výše vyjmenovaných problémů dává autorka velký prostor hridnům. Hlavního hrdinu Jamieho poznáváme o to blíž, jelikož je příběh vyprávěn v první osobě, což s sebou přináší celou řadu výhod, třeba i jeho myšlenky, které jsou na desetiletého chlapce poměrně vážné. A není se čemu divit vzhledem k tomu, čím si prošel. I když jsem se s Jamiem neztotožnila a bylo pro mě občas těžké s ním držet krok a nepraštit ho klackem přes hlavu, přesto uznávám, že situace, ve které byl, je hodně závažná a bylo mi ho vážně líto. Jeho starší sestra Jas na tom není o moc lépe - trpí v podstatě stejně. A to vše jen díky tomu, že umřela její mladší sestra a stala se z ní modla. Mrtvá Rose žijící na krbové římse by si zasloužila vlastní knihu. Nebojím se přiznat, že jsem ji během celé knihy nenáviděla. Bylo absolutně jasné, že to, že umřela, je její vlastní chyba (i když nikdo ten útok nemohl čekat), ale prostě... ugh! Chápu, že srovnat se se smrtí dítěte je těžké, ale proboha... máte dvě další žijící děti, tak se vzpamatujte, sakra! A ne, že je budete zanedbávat a dělat, že neexistujou! Ano. Jamieho otce jsem nenáviděla od začátku do konce, stejně jako jeho matku, která mohla udělat víc a její chování ji neomlouvá. Ještě nesmím zapomenout muslimku Sunyu, která sice byla občas otravná, ale její postava ukázala, že rasové předsudky jsou špatné. Moje nejoblíbenější postava byl samozřejmě čtyřnohý zrzavý kocour... Ale to je už jiný příběh.

Zdroj

A nakonec mé dojmy! S touhle knihou mám poměrně komplikovaný vztah. Uznávám, že obsahuje hodně závažná témata. Hlavní hrdina je dítě, tudíž tomu odpovídá i styl vyprávění. K mé smůle jsem ale na tohle dost háklivá a dětské vypravěče příliš nemusím. I když vědomě vím, že v sobě mají tu naivitu, i přesto mám tendence je posuzovat jako dospělé (vím, moje chyba). Taky nemám ráda knihy, co se táhnou a nic se tam neděje. To se dost odráží v tom, že mojí nejoblíbenější postavou se stal kocour... Nutno ale podotknout, že jsem na konci knihy brečela (neřeknu, spoilery!). Kdo četl, tak ví... Musím ale zmínit excelentně zvládnuté grafické zpracování knihy, které je fakt top. Ťapičky jsou děsně cute a ten kocour? Yes, please! I tak se mi ale Kečupová mračna líbila o fous víc. Další díla autorky si ale stopro přečtu, protože jsou to fajn oddechovky.

Moji sestru na krbové římse bych doporučila všem, kterým nevadější pomalejší styl vyprávění, dětský vypravěč a chtějí si přečíst něco o rasismu.

Celkové hodnocení:  3.5 z 5 hvězdiček

Děkuji nakladatelství Slovart.cz za poskytnutí recenzního výtisku. 

Více o knize ZDE

Zdroje:
Anotace a obálky