Recenze - Jediná vzpomínka Flory Banksové

Oficiální anotace

Sedmnáctiletá Flora nemá žádnou krátkodobou paměť, její mysl několikrát denně vymaže všechny vzpomínky, které nashromáždila, a vrací se do věku deseti let, kdy jí byl z mozku vyoperován nádor. Když však políbí Drakea, který den nato opouští město, vzpomínka jí zůstane. Flora je přesvědčena, že právě on by dokázal jí vrátit vzpomínky a scelit její mysl. A když jí Drake navrhne, aby za ním přijela do malého městečka na druhé straně světa, Flora souhlasí. Je si totiž jistá, že právě v tom okamžiku jí začíná nový život.

A tak vyráží na cestu do malé vesnice na severu Norska jen s nápisem Buď statečná napsaným na kůži a s papírem, na který si poznamenala, kdo je a kam putuje. Ale od momentu, kdy dorazí k polárnímu kruhu, nic není takové, jak se zdá být. A ona musí být víc než jen statečná, aby poznala sama sebe a dostala se do bezpečí.

Proč jsem si knihu vybrala?

Flora je další z knih, které se na zahraničních booktube kanálech objevovaly ještě dávno před vydáním díky ARCs. Příběhů s amnézií není nikdy dost, a tak jsem se rozhodla dát Floře šanci. Už je to poměrně dlouho, co jsem něco takového četla, takže... proč ne?


Knižní trailer

Něco málo k obálkám

Nakladatelství CooBoo se rozhodlo zachovat originální obálku, za což dávám velký palec nahoru. Ostatní zahraniční obálky sice nejsou špatné, ale jsou hodně jednoduché a ničím moc nezaujmou.

Hodnocení

Sedmnáctiletá Flora Banksová si díky nádoru pamatuje pouze své dětství, cokoliv v krátkodobé paměti prakticky ihned zapomene. Musí si tak neustále připomínat kdo je, kde bydlí a co dělala v poslední době. Jedna vzpomínka však přeci zůstane - polibek s Drakem, který chodí s její nejlepší kamarádkou. Dívka tak dostává novou naději, že by se mohla vyléčit. Když se Drake zmíní o tom, že odjíždí na Špicberky, Flora to bere jako novou výzvu a na vlastní pěst se za ním vydává. Nebezpečí však hrozí prakticky na každém kroku - jediná cesta, jak to celé přežít, je neustále si vše zapisovat. A být statečná...

Jediná vzpomínka Flory Banksové je stand alone contemporary románem z pera Emily Barrové. V poměrně krátkém úseku je zachycen příběh mladé Flory, která se musí vyrovnat s tím, že vše ze své krátkodobé paměti do několika minut / hodin zapomene a nepamatuje si nic kromě svého dětství. S tím souvisí i samotný styl vyprávění, který je trochu netradičně v první osobě. Je třeba připravit si nervy na to, že si hlavní hrdinka neustále opakuje vše, co si zapsala, a to dost pravidelně. Po několika desítkách stránkách, kdy neustále slyšíte, že políbila Drakea na pláži, totiž začnete přemýšlet, jestli by nebylo lepší, abyste amnézii měli vy a ne Flora. Jinak je ale autorčin styl vyprávění čtivý a pokud přežijete tuhle stránku příběhu, máte vyhráno a čeká na vás velmi zajímavé rozuzlení a výlet na Špicberky. Připravte si kapesníčky, vážení. Jízda jménem emoce začíná! Autorka zde prezentuje problém spojený s amnézií a tím, jak se s nemocemi dětí vyrovnávají jejich rodiče. V některých momentech jsem Floru docela litovala, jelikož mi její matka připomínala tu z Everything everything od Nicoly Yoon.

Chtěla bych za nimi jet do Francie, ale do "Špicberky" chci ještě víc. On by tam na mě čekal. Pas mám. A nikdo není doma, aby mi v tom zabránil. 

Tím se dostáváme k postavám. Autorka se zaměřila především na hlavní hrdinku Floru, z jejíhož pohledu je příběh i vyprávěn. U Flory si nemůžete být jistí vůbec ničím, ať už díky její nemoci či dalším věcem, které během příběhu vyjdou na povrch. Anotace slibuje romantiku, která tu je... jen v poněkud zvláštní formě. Drake vystupuje jako cool pohodář, který Floru jedné noci políbí na pláži. Ve skutečnosti je to však úplně jinak. Nejradši bych mu vrazila, protože mi k srdci nepřirostl ani trochu. Flořina nejlepší kamarádka Paige je taky taková divoká karta, o které úplně nevím, co si myslet. Na jednu stranu při své kamarádce stála už od začátku, na tu druhou se od jisté chvíle začala chovat dost podivně. Celkem jsem litovala toho, že víc prostoru nedostal Flořin starší bratr Jacob, kterého jsem si skrze dopisy hodně oblíbila a vsadím se, že by byl lepším hlavním hrdinou než samotná Flora.

A mé dojmy? Nebudu lhát. Hodnotit Floru pro mě bylo dost těžké, jelikož se mi první část, kde se vše neustále opakovalo, vůbec nelíbila a lezla mi na nervy až tak, že jsem přemýšlela o tom, že knihu odložím (a to já nedělám skoro nikdy). Nakonec jsem ale pevně zatla nervy a přenesla se přes to. Od výletu na Špicberky se vše ale rapidně zlepšilo. A světe div se... přišly emoce. S Florou Banksovou se to totiž má tak, že nevíte absolutně nic až do samotného konce. Autorka vás převeze. Pro absolutní pochopení první, otravné části je tedy nutné dostat se až na konec. Flora mě dokázala rozbrečet. Samotné rozuzlení mne velmi příjemně překvapilo a musím uznat, že kniha má velký potenciál. Nakonec jsem tedy opustila od ošklivého hodnocení a dala jí tolik hvězd, kolik si zasloužila. Pokud se tedy také trápíte s první polovinou, rozhodně neztrácejte naději! Blýská se totiž na lepší časy a ten konec za to trápení stojí.

Jedinou vzpomínku Flory Banksové bych doporučila všem milovníkům contemporary, kteří hledají nějakou jednohubku se zajímavým plot twistem a hrdinkou s amnézií.

Celkové hodnocení: 4 z 5 hvězdiček

Děkuji nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního výtisku. 

Více o knize ZDE

Zdroje:
Anotace a obálky
Obrázek 1
Obrázek 2