Recenze - Prokletý trůn

Oficiální anotace

Dvojčata Carys a Andreas vždycky držela spolu a ochraňovala se navzájem: před dvorem, intrikami, tajemstvími i krvelačnými zrůdami, které žijí v horách za hradbami. Nikdy by je nenapadlo, že se budou muset postavit proti sobě a bojovat o trůn. Jenže přesně to se stalo, když krále i jejich staršího bratra – korunního prince – někdo zavraždil. Nyní země potřebuje nového panovníka a je čeká zkouška následnictví. Ten, kdo bude lepší, se ujme trůnu. Boj o korunu se začne brzy projevovat na jejich vzájemné důvěře. Země je rozdělená a Carys i Andreas najednou také. Zjišťují, že ten druhý je ochoten udělat pro moc cokoliv, třeba i zradit vlastní krev…

Proč jsem si knihu vybrala?

Od Joelle jsem četla zatím jen Stačí jen chtít, ale i tak jsem po Prokletém trůnu pokukovala už v anglickém vydání. Anotace zněla celkem zajímavě, obálka taky není k zahození, takže jsem to riskla... a here we go!

Knižní trailer

Něco málo k obálkám

V případě Edenu jsem neskutečně ráda, že máme origoš obálku.I mean... tahle druhá není vůbec špatná, ale na trůn prostě nemá.

Hodnocení

Zdroj

Carys a její dvojče Andreas byli vždy nerozluční a vždy stáli při sobě. Ani jeden z nich si neuměl představit, že by je něco mohlo rozdělit. Jejich království ale brzy utrpí strašlivou ztrátu a mladý princ a princezna zjistí, že jedinou možností na to, aby se království nezhroutilo, je rozhodnout o budoucím králi či královně. Následník může totiž být jen jeden a boj o korunu rozhodně nebude snadný. Krev není voda, - a oba sourozenci brzy zjišťují, že jejich vzájemná důvěra pomalu ale jistě mizí. Dokážou sourozenci najít společnou cestu a vyhnout se tak katastrofě, která zničí jejich vztah navždy? Je osud království důležitější než rodinná pouta? A co blížící se válka?

Prokletý trůn je prvním dílem stejnojmenné dilogie z pera Joelle Charbonneau, které u nás již vyšla trilogie Univerzita výjimečných a standalone Stačí jen chtít. Autorka byla také jedním z hostů jednoho ročníku Humbook festu. Její příběh nás tentokrát zavádí do fiktivního fantasy světa, ve kterém najdeme hned několik království. Stále v něm převládá i nějaká ta magie, která se v příběhu však moc neobjevuje (alespoň v prvním díle ne). První část knihy je spíše pomalejší, autorka nám představuje svět a hrdiny. S velkým zvratem přichází ale i pořádný rozjezd. Naštěstí je autorčin styl psaní velmi čtivý, takže pomalejší rozjezd rozhodně nevadí. Nechybí ani akce, napětí a špetka té romantiky.

"Zkoušky ctnostného následnictví musí prokázat míru odhodlání těch, kteří si korunu nárokují, i to, že jsou ctnostem plně oddáni. Jakmile začnou, musíte pokračovat do chvíle, kdy bude jeden z následníků prohlášen za vítěze nebo kdy jiní následníci zemřou." 

Zdroj

Jedním z nejdůležitějších pilířů, na kterých příběh stojí, jsou vztahy mezi postavami. Především jde o ten mezi dvěma ústředními hrdiny, z jejichž pohledu je příběh i vyprávěn. Carys a Andreas si byli už od mala velmi blízcí a oba by pro sebe udělali prakticky cokoliv. Autorka do příběhu zamíchala mystery prvek v podobě tajemné kletby, kterou Andreas údajně trpí. Carys se za každou cenu snaží o to, aby bratrovo tajemství nikdo nezjistil a dokonce se nevyhýbá ani tělesným trestům. Jejich vztah ale během příběhu projde velkou změnou, za což dávám palec nahoru. Carys jsem si okamžitě zamilovala, jelikož se snaží používat hlavu, na nic si nehraje, snaží se bratra chránit za každou cenu a stále zůstává nohama na zemi. Na druhou stranu je tu však i jistá závislost, která jí život ztěžuje.

Co se týče Andrease, nejradši bych ho shodila ze skály... S Andreasem jsem měla problém už od začátku. Právě tady je jeden z mínusů, které bych knize vytkla. Autorka neustále zmiňuje onu děsivou kletbu či nemoc, kterou Andreas trpí a odvolává se na ni desetkrát za příběh, nikdy ale nevysvětlí, o co jde, což mne neskutečně rozčilovala. Postupně také zjišťujeme, že Andreas není žádné neviňátko a je vlastně docela arogantní. Co se týče vedlejších postav, bylo to o trochu lepší, nejzajímavější pro mne ale stále byla Carys.

A nakonec to nejdůležitější - mé vlastní dojmy. Od knihy jsem toho příliš neočekávala, jelikož jsem se chtěla nechat příjemně překvapit. Od autorky jsem zatím četla jen Stačí jen chtít, takže jsem určitou představu měla, ale u fantasy nikdy nevíte.. Prokletý trůn byl fajn. Četl se poměrně rychle, fantasy svět se mi taky líbil, i když bych klidně uvítala detailnější popis magie a principu, na kterém to všechno stojí, ale nemůžu chtít vše, že... Dělalo mi trochu problém prokousat se pomalejším začátkem, jakmile ale začal duel, všechno se pěkně rozjelo a už jsem problém číst neměla. O postavách jsem se již zmínila výše, celý příběh pro mne ale zachraňovala Carys, která je fakt sympaťačka. Andrease jsem měla chuť nakopnout už od začátku a modlila jsem se, aby se mu stalo něco strašného. Byla jsem se čtením spokojená? Vlastně ano. Byla to fajn oddechová jednohubka, která neurazí a minimálně zpříjemní zimní večer (pokud překousnete arogantního blbce Andrease).

Prokletý trůn bych doporučila všem, kteří hledají nenáročný fantasy příběh o sourozeneckém boji, tajemné moci a vztazích, které nejsou tak pevné, jak se na první pohled může zdát.

Celkové hodnocení: 3.5 z 5 hvězdiček

Děkuji společnosti albatrosmedia.cz za poskytnutí recenzního výtisku. 

Více o knize ZDE

Zdroje:
Anotace a obálky