Recenze - Čísla: Na útěku

Anotace:

Jem už od malička vidí v očích lidí čísla. Co ta čísla vlastně znamenají, pochopí v den matčiny smrti – jsou to data, dny, kdy lidé, kterým se dívá do očí, zemřou. Život je pro Jem těžký, dokud nepotká kluka, kterému říkají Spider. Svět je náhle mnohem krásnější. Ale cestou do Londýna Jem pozná, že se blíží veliké neštěstí, které navždy otřese jejich životy… Od chvíle, kdy zemřela její matka, Jem věděla o číslech. Věděla o nich už mnohem dřív, vlastně odmalička. Když se podívala někomu do očí, registrovala v nich číslo. Ale jeho význam zjistila v den, kdy její matka zemřela na předávkování drogami. Číslo znamenalo datum úmrtí. Jem prožívala těžké dětství. Stěhovala se od jedné pěstounky k druhé a všude si připadala jako cizinec. Nejraději se toulala sama a tak tomu bylo i v okamžiku, kdy potkává kluka, jemuž přezdívají Pavouk. Náhodné setkání jí změní život. Nachází někoho opravdu blízkého a svět se rázem stává snesitelnější. Společně se potulují kolem jednoho z londýnských kanálů, klábosí o všem možném a pomalu se sbližují. Na jednom z výletů do města se stanou svědky tragického neštěstí, které Jem předem předpoví. Oni sami katastrofě uniknou, ale ta je jen začátkem událostí, které navždy otřesou jejich životy.


Proč jsem si knihu vybrala

Je to asi díky reakcím ostatních blogerů. Na GoodReads jsem už hodně dlouho pozorovala, že všichni kolem mě mají tuto knihu už dávno přečtenou. Cítila jsem se trochu pozadu, a tak jsem se nakonec odhodlala i já, i přes některé negativní recenze. Byla jsem prostě zvědavá.

Trailer

Něco málo k obálkám

    

 Naše obálka je skoro stejná jako ta originální (viz obálka č.2), jiné je pouze uspořádání čísel a názvu knihy. Osobně mi obě obálky přijdou celkem fascinující a skvěle vyřešené - člověka to na první pohled hned zaujme. Pokud jde o rudookou obálku, tak tam taky palec nahoru - pro typy těhlech obálek mám slabost a klidně bych si jí taky pořídila domů.

 

Francouzská obálka se inspirovala u té anglické, narozdíl od ní má ale oko fialové. Vypadá to dobře, barvu oka bych ale možná změnila, nevím. Pak je tu překvapení v podobě indonéské obálky - to sladění barev je dokonalé a mě se obálka kupodivu fakt líbí.

   

První obálka je celkem zvláštní - spojení očí a klasické obálky. Nevím, je to celkem pěkné, ale nefritové oči? No nevím. Překvapila ruská obálka - modelka se mi líbí, čísla také, knihu bych si domů určitě pořídila.

Hodnocení

Jem je už odmala neobyčejné dítě. V očích všech lidí kolem sebe vidí podivná čísla. Neví, co znamenají - tedy až do smrti své matky, kterou najde předávkovanou, přičemž její datum zmizí - je to datum dne, kdy zemřela. Jem je hluboce otřesena a nechává si své malé tajemství pro sebe, nikdo by jí stejně nevěřil. Po smrti matky střídá Jem jednu opatrovatelku za druhou, školu za školou, díky svému daru se ale drží od lidí dále, aby jim nemusela hledět do očí a pro ostatní děti se stává podivínkou. Ve svých patnácti letech skončí Jem u Karen, která má dvě děti. Už od pohledu Jem ví, že Karen zbývají pouze tři roky. Ve škole to není o moc lepší než jinde - s výjimkou kluka, kterému přezdívají Pavouk. Vysoký vytáhlý černoch, který má o Jem zvláštní zájem. Během pochůzek Londýnem se oba dva stávají přáteli - Jem má pocit, že našla konečně někoho, kdo jí rozumí. To se ale neshoduje s Pavoukovým číslem - 15092009, což je za několik týdnů. Jem si o něj dělá starosti a po incidentu, kdy London Eye vyletí do povětří a Jem to krátce před tím předpoví, se události mění v šílenou jízdu na horské dráze.

Jem s Pavoukem se dávají na útěk a s kradeným autem a pytlem špinavých peněz se vydávají na cestu do Westonu, kde oba chtějí začít nový život, daleko od Londýna. Oba dva jsou ale podezřelí z teroristického útoku na London Eye, a tak se za nimi pouští i policie a Jem se tak stává nejhledanější dívkou celé Británie. Přitom jediné, co chce, je klid s Pavoukem. Během útěku Jem začíná cítit něco nového, co ještě necítila - naděje. Jediné, co musí udělat, je dostat je a Pavouka do bezpečí a zabránit Pavoukovi, aby zemřel. Proč by jinak viděla čísla?

Rachel Wardová nám přináší zajímavý příběh, který je zasazen v reálném světě - a to Londýně, je tu jen jeden nadpřirozený prvek, a to Jemina schopnost. Už od počátku nás může zarazit vyjadřování Jem a Pavouka, které je místy až sprosté a hrubé. Měla jsem problém si na ní nejprve zvyknout, ale ke konci už pochopíte, že tahle mluvka k děckům patří a zvyšuje tak autentičnost celého příběhu - jak jinak by měly problémové děti také mluvit? Když se tedy přeneseme přes mluvu, která mi moc neseděla, najdeme příběh s úžasnou zápletkou (miluju tyhle "Vidím čísla" příběhy) vyprávěný z pohledu mladičké Jem, která nikdy nepoznala moc toho mít přátelé a dobře zajištěnou rodinu. Příběh ubíhá celkem rychle a vy jen trnete nad tím, zda Jem Pavouka zachrání a co s nimi bude dále. Závěr knihy vás pak překvapí a dostatečně navnadí na další díl.

Postavy. Hlavní hrdinku Jem si prostě zamilujete - je to holka, která už odmala snášela těžkosti, vyrovnávala se se smrtí matky a čísly, které vidí jen ona a celkově neměla žádné pevné zázemí. Sledovat její psychologii mě nesmírně bavilo a chtěla bych za Rachel přidat bod nahoru. Pokud jde o Pavouka, tak je to podobné jako s Jem - místy sice až dost frajeřil, v celkovém kontextu to byl ale milý kluk, který měl o Jem jen starost. Jelikož se kniha zaměřuje hlavně na tyto dva hrdiny, ostatní nejsou nijak důležití. 

Knihu bych určitě doporučila každé věkové kategorii - má v sobě prakticky vše - romantiku, dobrodružství, nějakopu tu psychologii. Dejte si ale pozor, pokud nedokážete vystát sprosté nadávky a hrubou mluvu - to by mohl být velký problém. Rachel Wardová si naši pozornost ale zaslouží.

Celkové hodnocení:  80%

Děkuji nakladatelství Egmont za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu můžete zakoupit ZDE.

Zdroje:
Anotace a obálky
Obrázky