Recenze - Splynutí

Oficiální anotace

V druhé knize sledujeme další osudy Partridge a Pressie, kterým se spolu s jejich přáteli podařilo uniknout ze spárů Speciálních jednotek. Dobře ale vědí, že ještě nemají vyhráno. Jejich protivník sice utrpěl pár šrámů, ale jeho síla a odhodlání zůstaly nezlomené. Pokud jej mají porazit, bude je to něco stát. 

Na scénu přichází tajemná dívka, která přináší vzkaz z Dómu: „Vraťte nám našeho syna, jinak zabijeme rukojmí.“ A první mrtví jasně dokazují, že jsou tato slova míněna zcela vážně. Partridge dobře ví, že to on je tím synem, jehož žádají zpět, ale také je mu jasné, že víc než o něj jim jde o obsah zkumavek, které dostal od své matky. Ty totiž skrývají důležitou složku léku na nemoc, na niž pomalu umírá jeho otec i další obyvatelé Dómu.

Aby ochránil nevinné, rozhodne se uposlechnout, i když se svým návratem vystavuje smrtelnému nebezpečí. To ale koneckonců hrozí i venku, protože Dóm má své cíle, a těch se jen tak nevzdá…

Proč jsem si knihu vybrala

První díl skončil poměrně otevřeně a zůstala spousta nezodpovědných otázek. Proto jsem byla vážně zvědavá, jestli se autorka polepší a ve druhém díle nám dá nějaké ty odpovědi. Byla by totiž škoda nevyužít svět s takovým potenciálem. 

Něco málo k obálkám



Naše obálka pokračuje ve stejném designu jako první díl. A líbí se mi daleko víc. Ne že by se mi ten vodopád nelíbil, ale jednička mi prostě až moc připomínala obálku Shatter Me. To už se u dvojky nedá říct. Pokud jde o zahraniční obálky, tak se mi naopak líbily víc obálky u jedničky. Ne že by to křídlo u origoš obálky bylo zlé, ale nějak moc mi tam nesedí. Stejně tak ta červená kvěťucha.



Ta vlevo! Konečně něco podle mého gusta. Sice je to poměrně abstraktní a nic neříkající, ale já si v tom svůj význam našla. A vpravo? Spojte obě obálky nahoře máte Fusión!

Hodnocení

Po otcově zradě je Partridge rozhodnutý ho za jakoukoliv cenu svrhnout a ujmout se vlády v Dómu. Jeho nevlastní sestra Pressia zase touží objevit tajemství odkazu svého otce a mrtvé matky, které by mohlo pomoci všem, kteří utrpěli zranění při Explozích. El Capitan začíná tušit, že přítomnost Pressie ho mění. Z krutého velitele OSR se stává odhodlaný voják, který hodlá pomoci svým novým přátelům. Po útěku z Dómu toužila Lyda jen po jednom - najít Partridge. Je ale ochotna obětovat nově nabytou svobodu a vrátit se na místo z jejích nočních můr? Je svět sežehnutý Explozemi připraven na krutou pravdu skrytou za zdmi jednoho Dómu?

Splynutí je druhým dílem z trilogie Čistý z pera Julianny Baggott. Děj knihy je zasazen do postapokalyptické Ameriky, kterou zničily Exploze, díky kterým většina přeživších splynula s věcmi, zvířaty či rostlinami. Jediní, kdo přežili bez poskvrnky, jsou Čistí uzavření v Dómech. Autorka plynule navázala na události z prvního dílu. Kniha je opět vyprávěna z pohledu čtyř hrdinů - Pressie, Lydy, El Capitana a Partridge. Děj v knize plyne opět poměrně pomalu, samotná akce přichází spíše až k samotnému konci. I tak slouží Splynutí spíše jako výplň, která má připravit půdu pro závěrečný díl. Rozvíjí se tu i charaktery některých postav, které byly v prvním díle poměrně zakřiknuté (třeba El Capitan).

"Chrání ji. Cítíš je? Poslali je naši Dohlížitelé, aby na ni dávali pozor."

"Andělé," dodala slepá žena.

Jak dopadly postavy? Pressia, která dostala asi nejvíce prostoru, je zmatená sama sebou a stále hledá svoji pravou identitu. A kdo by se divil... Po velkých odhaleních z Čistého má na to právo. Oproti prvnímu dílu tu ale víc řeší to, koho vlastně miluje a jestli ho vlastně může jmenovat, což bylo místy otravné. Oproti tomu se z El Capitana stal pěkný sympaťák - autorka se zaměřila na jeho vztah s bratrem Helmudem, s kterým Capitan při Explozích splynul. Lyda, která žila v Dómu, se musí vyrovnat s tím, co na ni číhá venku. Zvládá to poměrně dobře - je vidět, že je to silná žena, která se nevzdává. A Partridge? Působí poměrně frackovitě, chová se občas iracionálně a trochu uměle. Ten kluk si prostě nedá říct. Autorka ale odvedla kus dobré práce a vytvořila postavy, s kterými se čtenář může částečně ztotožnit.

A mé dojmy z druhého dílu téhle zajímavé trilogie? Od Splynutí jsem toho očekávala hodně, jelikož jednička nastolila spoustu otázek ohledně minulosti hlavních hrdinů a o samotných Explozích. Bohužel jsem byla spíše zklamaná - přes těch 500 stránek se v podstatě nic zásadního nestalo (až asi na dvě věci). Autorka ale umí psát velmi čtivě, takže mi to v závěru až tak nevadilo.

Kapitoly z pohledu El Capitana jsem si užívala na sto procent, stejně jako ty Pressiiny. Lydu jsem nějak přetrpěla a Partridge jsem většinu času ignorovala (naštěstí mi není sympatická jen postava). Na to, co všechno hrdinové podnikly, jsem v závěru očekávala nějaký velký boom, který by mi vyrazil dech. Nestalo se. Na druhou stranu je tu ale spousta nevyřešených otázek z jedničky, takže doufám, že se dovím v závěrečném díle, jak to všechno bylo.

Splynutí je kniha, kterou bych doporučila všem milovníkům dystopických příběhů s příměsí postapo. Autorka stvořila zajímavý svět, který rozhodně stojí za bližší prozkoumání.

Celkové hodnocení: 75 %

Děkuji internetovému knihkupectví KNIHCENTRUM.cz za poskytnutí recenzní e-knihy.
Více o knize ZDE

Zdroje:
Anotace a obálky
Obrázky