Recenze - Už jsem normální?!?

Oficiální anotace 

Román o skutečném holčičím přátelství a velké odvaze vypráví o středoškolačce Evie. Právě nastoupila na novou školu, kde ji nikdo nezná jako „tu holku, co se zcvokla“. Už nebere skoro žádné prášky, umí si poradit se svými úzkostmi a je na krok od toho, aby byla normální. Jenže co to je, být normální? Má skvělé kamarádky, chodí do kina a na koncerty. Ještě ji zbývá najít si kluka. Jenže vztahy s kluky jsou ošemetná věc, z těch by se zbláznila i normálně holka. Chytrý a vtipný bestseller, který by neměl chybět v žádné holčičí knihovně.

Proč jsem si knihu vybrala?

Původně jsem vůbec neměla v plánu tuto autorku / sérii číst, díky spolupráci s nakladatelstvím Slovart jsem ale měla možnost výtisk získat a s autorkou se seznámit. Měla jsem z nějakého důvodu totiž dojem, že je série pro mladší slečny a mně by se nelíbila. Ach, jak jen jsem se mýlila! Celkem vtipné je i to, že jsem týden po dočtení odcestovala na půl roku do Velké Británie, kde je tato autorka velmi populární a v knihkupectvích patří její knihy mezi bestsellery.

Něco málo k obálkám

Na začátku jsem sice nebyla až takový fanda obálek celé série, po přečtení jsem se do nich ale zamilovala. Jsem neskutečně ráda za to, že máme ty originální, protože v knihovně vedle sebe vypadají fantasticky a skvěle se k příběhu hodí. Kombinace žluté a černé je geniální.

Hodnocení

Zdroj

Šestnáctiletá Evie trpí obsedantně kompulzivní poruchou (OCD) - nikdo kromě její rodiny o tom ale neví. Její léčba postupuje dobře a Evie už skoro nemusí brát léky. Přeje si jediné - být zase normální a zažít vše, co její spolužačky: mít dobré známky, najít si dobré kamarádky, chodit na párty a najít si kluka. Brzy ale zjišťuje, že to není jen tak. Vztahy jsou totiž dost ošemetná záležitost a bez dostatečného tréninku a psychické přípravy mohou být velmi zdrcující, zejména pro nezkušenou šestnáctku. Evie tak čeká spousta výzev, se kterými jí snad pomohou nové kamarádky Lottie a Amber (nebo ne?).

Už jsem normální?!? je prvním dílem z plánované trilogie Klub odložených holek z pera Holly Bourne, která má velkou fanouškovskou základnu především ve Velké Británii. Nenechte se zmást roztomile vypadající obálkou a anotací - tahle kniha se zabývá velmi důležitými a závažnými tématy, která je třeba řešit a autorka se s nimi poprala na výbornou. Prvním z nich je téma onemocnění OCD (obsedantně kompulzivní porucha), kterou trpí hlavní hrdinka Evie. I když se tímto tématem zabýval např. John Green ve svých Želvách, dle mého názoru se s ním Bourneová poprala daleko lépe. Skrze hlavní hrdinku ukazuje stinné stránky této nemoci a také to, že ji velmi často lidé neberou vážně a považují ji za pouhý výmysl nebo ji zlehčují (zmiňuje i bipolární poruchu). Z toho plyne i to, že tato kniha rozhodně není žádná sluníčkovská - v některých částech je dost temná a párkrát mne i rozbrečela.

Lidi teď jako OCD popisují neškodné osobnostní výstřelky. "Jééé, já potřebuju mít propisky srovnané do řady, no tak to mám OCD." NE, TO TEDA NEMÁŠ. 

"Panebože, byl jsem z té prezentace tak vystresovaný, že jsem normálně měl panický záchvat." NE, TOS TEDA NEMĚL.

"Dneska se mnou cloumají hormony. Jsem úplně bipolární." SKLAPNI, TY DEBILNÍ IGNORANTE. Tahle slova - jako OCD a bipolární - se nesmí zlehčovat.

Dalším silným tématem, který provází celou sérii, je feminismus a emancipace žen. Další z trendů, které se velmi často přeceňují, pokud jsou uchopeny za špatný konec. Opět musím autorku pochválit - hlavní hrdinka si s kamarádkami založí klub, ve kterém probírají různá feministická témata. Vše je pojato velmi dospěle a inteligentně, přesně tak, jak by se s těmito tématy mělo zacházet. Autorka je velmi dobrá vypravěčka - její styl vyprávění je čtivý, napínavý a vtáhne vás do děje. Já sama jsem knihu přečetla za jeden den, nemohla jsem se prostě odtrhnout. Příběh je doplněn i grafickými vsuvkami, které děj pěkně oživují. Kromě závažných témat autorka do příběhu zakomponovala i trable se vztahy (ať už romantickými, tak i přátelskými) a vytvořila tak masterpiece, který by neměl uniknout žádnému mladému čtenáři. Nechybí velká řada vtipných dialogů či narážky na pop culture.

Velmi silnou stránkou této knihy jsou bezesporu postavy, které autorka napsala velmi realisticky a lidsky. Hlavní hrdinka Evie není žádná dokonalá modelka, která balí jednoho kluka za druhým. Díky svému onemocnění je hodně nejistá a má velmi velké problémy se self esteemem. Neskutečně jsem ji fandila od začátku do konce. Stejně na tom jsou i její nové kamarádky Lottie a Amber. Je velmi těžké vybrat, kterou z nich mám nejradši, jelikož obě holky dostanou prostor ve svých vlastních knihách.

Bylo to trochu jako ta scéna na louce ve Stmívání, až na to, že kolem nás se válely prázdné plechovky od piva. Jo, a taky tu byla posprejovaná lavička. A taky jsem si byla celkem jistá, že má Guy erekci, protože mě něco tlačilo do nohy, a Edward Cullen podle mě na té louce erekci neměl... 

Dostávám se k vlastnímu názoru. Jak jsem zmínila výše, do knihy jsem šla s naprosto nulovým očekáváním. Dokonce jsem si ani nečetla anotaci, tudíž jsem netušila, že Evie trpí OCD. Ach, jak jsem se spletla. Hned po prvních několika kapitolách mne kniha vtáhla do děje a nebyla jsem schopná přestat. Doslova jsem jí prosvištěla. Můžu s klidem říci, že je to jedna z nejlepších knih, které jsem loni četla. Naprostá bomba, která by neměla ujít žádnému čtenáři - autorka totiž podala velmi závažná témata srozumitelnou a přístupnou formou, nijak je nezlehčovala a dokázala je vysvětlit. Už jsem normální?!? mne rozplakala, rozesmála a v některých částech i vyděsila - je to ždímač emocí. Pokud vám tedy tato série ještě nic neříká, pak nevím, kde žijete. Hned si ji sežeňte!

Už jsem normální?!? bych doporučila všem čtenářům, kteří hledají silný a vtipný příběh se silnou hlavní hrdinkou, který přečtou na jeden zásah.

Celkové hodnocení: 5 z 5 hvězdiček

Děkuji BookLabu (Slovart) za poskytnutí recenzního výtisku.

Více o knize ZDE

Zdroje:
Anotace a obálka